Velkomeziříčská tragédie – zájmový bod č. 1

Na břehu řeky naleznete památník velkomeziříčské tragédie. V pondělí 7. května 1945 zde byla německými vojáky popravena ranou do týla část zajatých členů Revolučního okresního národního výboru z Velkého Meziříčí.

Jediným svědkem poprav na tomto místě byl lesní správce ve výslužbě Jindřich Zopf, který měl přímý výhled do Balinského údolí ze své zahrady. Ve výpovědi uvedl: „ ...7. května před 18. hodinou zastavila auta asi 70 kroků od mostu na uhřínovské silnici na cestě směrem k Balinám. ...Z aut počali vystupovat němečtí vojáci a asi čtyři se oddělili, popošli na louku a živě o něčem rokovali ukazujíce směrem k řece...Na to se začali vojáci rozestupovat ve veliký kruh k řece i na druhou stranu k Americe...Vojáci, kteří přišli až k řece, dali více ran do protějšího lesíka. Od aut byli voděni osoby v civilním obleku s nepokrytými hlavami, po jednom nebo po dvou, a doprovázeli je se zbraněmi v rukou vojáci...Pro věčnou paměť a ku cti ubohým obětem budiž zde podotknuto, že šli na popraviště zmužile a pevným nekolísavým krokem, nespoutáni a ne se zavázanýma očima. Došedše ke břehu řeky byli kladeni na zem obličejem...Ta zvířata, která odsouzence vodila, přistoupila k nešťastníkům a začala je odstřelovat, ba mnozí si na své oběti stoupli. Další popravy se děly v krátkých intervalech. po vykonání exekuce dva z odsouzených museli mrtvé shazovat do vody...Pak ti, kteří byli donuceni házet popravené do vody, museli se postavit na břehu a byli odstřeleni. Bylo vidět, jak voda vyšplíchla, když sklesli do řeky... Celá exekuce trvala asi hodinu."

V neděli 6. května začalo povstání i v Meziříčí. Válečná fronta se zastavila někde mezi Brnem a Velkou Bíteší. Úředně povolené vyvěšování červenomodrobílých praporů bylo podnětem k ustavení Revolučního okresního národního výboru (RONV), který zasedal na radnici. Byly vysloveny první plány poválečné obnovy. Mezitím probíhalo vyjednávání s německou posádkou, jehož výsledkem bylo příměří. Co na tom, že městem občas projeli němečtí vojáci, všichni už se těšili na konec války. Ukolébáni falešným pocitem bezpečí odmítli členové RONV opustit radnici a zasedat někde na méně exponovaném místě, jak je k tomu vybízel partyzánský velitel Karel Štainer Veselý. Na prahu noci však do města vrazilo bojové komando německé armády. Bez ohledu na ujednané příměří se poručík Ostendorf ujal svého úkolu „zpacifikovat" město po svém. Průjezd městem byl totiž pro ústup německých vojsk životně důležitý. Členové RONV i další občané přistižení na radnici či v její blízkosti byli v pondělí 7. května po výsleších spojených s krutým mučením popraveni, ve městě vyhlášeno stanné právo. Zatímco v Berlíně byla 8. května podepisována kapitulace Německa, v Meziříčí vycházel do ulic jen ten, kdo nutně potřeboval. Ještě toho dne večer zastřelili odjíždějící fašisté další muže. Teprve 9. května ráno se město konečně dočkalo osvobození. Vzhledem ke špatné koordinaci jednotlivých složek však bylo již osvobozené Meziříčí ještě bombardováno sovětskými letadly. A zahynuli další občané.