Štočkův mlýn – zájmový bod č. 12

Vznik tohoto mlýna je dáván do souvislosti se vznikem osady Šeborov. Mlýn byl nejspíše součástí panského dvora. Posledním mlynářem zde byl František Štoček, syn rolníka ze Šeborova, který mlýn koupil v roce 1911 a žil zde až do svých 86 let. V současnosti využívají obytnou budovu potomci rodu Štočků.

Mlýn stojí na samotě a cesty k němu bývaly často svízelné, jak popisuje Vladimír Makovský ve své knize Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku. „...Kratší cesta, která vedla poměrně velkým úvozem ze Šeborova, byla velmi strmá a kamenitá a i v létě obtížně sjízdná. Druhá cesta, která se vinula kolem říčky Balinky, byla sice pohodlnější, v zimě však byla často zavátá sněhem. V zimním období se tak často stávalo, že pro velké množství sněhu nebo náledí nebyl mlýn i několik dní koňskými potahy přístupný. Pro takové případy měli ve mlýně dostatečné zásoby potravin a jiných potřeb, jako byl petrolej apod. Větší nákupy obstarával mlynář sám. Chodíval pro ně s ruksakem na zádech do Uhřínova a někdy až do Velkého Meziříčí." Ve jmenované knize nalezneme též střípky ze života Františka Štočka. „Protože Štoček nebyl mlynář, musel zejména v počáteční době najímat k práci ve mlýně tovaryše. Posledním tovaryšem zde byl svobodný krajánek Červínek, který se tu na stáří usadil a zde také zemřel. Ještě za mladých let, před rokem 1930, potkalo mlynáře Stočka velké neštěstí. Vydal se s kravami do Šeborem, aby si z rodného statku dovezl trochu písku. Ten snad s matkou naložil a vrátil se do mlýna. Mateka se vydala sama s kravami a povozem dolů po polní cestě ke mlýnu. Když přijela do úvozu, krávy se lekly slepice pobíhající u cesty a splašili se. Stará paní utrpěla zlomeninu stehenní kosti a na následky úrazu zanedlouho zemřela. tou dobou šel mlynář Štoček již zase z mlýna do Šeborova. Když viděl utíkající splašené krávy, postavil se jim do cesty a chtěl je zastavit. ty ho však strhly s sebou a vláčely až ke mlýnu. Utrpěl velké zranění na obličeji a levé ruce, která pak byla méně pohyblivá a slabá. Také v obličeji mu zůstala velká deformace. Úraz si vyžádal dlouhého a nákladného léčení, a tak nezbylo nic, než mlýn dát do pronájmu. Tak se stalo, že se na mlýně objevil nájemce, nový mlynář Rumler. Byl ženatý a s bydlel s rodinou ve mlýně v jedné malé vlhké světnici. Svému řemeslu dobře rozuměl a provedl zde mnohá zlepšení technického zařízení mlýna."