Hejkal – zájmový bod č. 6

Kdybyste se náhodou někdy toulali večer posilněni alkoholem kolem první hájenky v Nesměřském údolí, vězte, že můžete mít co do činění s hejkalem, který na záda vám skočí a dřív se nepustí až ve Velkém Meziříčí. Tak jako se to prý kdysi přihodilo kmotru Šebestovi z Velkého Meziříčí.

Ten byl známý ochmelka. Chodil ve městě od hospody k hospodě, a když už mu nikde nechtěli nalít na dluh, sebral se a šel někam přes pole. Kam přišel, všude ho vítali plnými džbánky, protože dovedl vypravovat veselé příhody. Avšak hospodářství mu při takovém živobytí pustlo, rodina strádala.
Jednou se zatoulal až kamsi za Tasov a v noční tmě se podél řeky vracel domů. Když došel v Nesměři téměř až k první hájence, uslyšel nějaké houkání. Ozvalo se třikrát a sova to nebyla. Šebesta si myslil, že někdo v lese zbloudil a neví jak dál. A zahoukal také třikrát. V lese to zapraštělo, blížili se nějaké těžké kroky. Šebesta volal chodci vstříc: „No tak pojď, čekám na tebe!" „Však já vím," zahučel za ním hluboký, hrubý hlas. A než se Šebesta nadál, cítil, že mu něco skočilo na záda a začalo ho pobízet patami do kroku, jako by byl kůň. „Hned slez dolů, nebo tě přetáhnu holí! To jsou mi divné manýry!" zařval Šebesta. A že neznámý se zad mu neslézal, ohnal se holí. Ale ránu dal sám sobě a ještě se mu za zády ozval hrubý smích. „Mně se nezbavíš, až u svých dveří," řekl ten na zádech. „Sám si mne zavolal, tak mne nes!" Šebesta leknutím vystřízlivěl. Teprve teď si uvědomil, že má na zádech – hejkala! A tak cesta necesta nesl svoje břímě, které bylo stále těžší a těžší. Až ke svému domu je donesl. Tam najednou tíže spadla. Dříve, než si mohl vydechnout, řekl mu ten hlas vzadu: „Pamatuj si, Šebesto, jestli tě ještě jen jednou potkám opilého, bude to horší!" Šebesta si výstrahu vzal k srdci. Přestal pít a začal se starat o hospodářství a o rodinu. Tak hejkal udělal z opilce pořádného člověka.