Konec války v našem městě

Brno již bylo osvobozeno, Berlín dobyt, Praha povstala. V našem koutu Moravy však stále ještě vládli okupanti. Válečná fronta se zastavila někde mezi Brnem a Velkou Bíteší. V neděli 6. května začalo povstání i v Meziříčí. Úředně povolené vyvěšování červenomodrobílých praporů bylo podnětem k ustavení Revolučního okresního národního výboru (RONV), který zasedal na radnici. Byly vysloveny první plány poválečné obnovy.

Mezitím probíhalo vyjednávání s německou posádkou, jehož výsledkem bylo příměří. Co na tom, že městem občas projeli němečtí vojáci, všichni už se těšili na konec války. Ukolébáni falešným pocitem bezpečí odmítli členové RONV opustit radnici a zasedat někde na méně exponovaném místě, jak je k tomu vybízel partyzánský velitel Karel Štainer Veselý.

Na prahu noci však do města vrazilo bojové komando německé armády. Bez ohledu na ujednané příměří se poručík Ostendorf ujal svého úkolu „zpacifikovat" město po svém. Průjezd městem byl totiž pro ústup německých vojsk životně důležitý.

Členové RONV i další občané přistižení na radnici či v její blízkosti byli v pondělí 7. května po výsleších spojených s krutým mučením popraveni, ve městě vyhlášeno stanné právo. Zatímco v Berlíně byla 8. května podepisována kapitulace Německa, v Meziříčí vycházel do ulic jen ten, kdo nutně potřeboval. Ještě toho dne večer zastřelili odjíždějící fašisté další muže.

Teprve 9. května ráno se město konečně dočkalo osvobození. Vzhledem ke špatné koordinaci jednotlivých složek však bylo již osvobozené Meziříčí ještě bombardováno sovětskými letadly. A zahynuli další občané.

Přestože od těch dob uplynulo již mnoho let a mezitím vyrostla řada generací, které znají válku jen z vyprávění a válečných filmů, je třeba si tyto události stále připomínat. Příležitost se k tomu naskytne zvláště v květnu, kdy se u hrobu padlých koná pietní vzpomínka.

Velkomeziříčskou tragédii si můžeme připomenout i dokumentem Osudové okamžiky - Velké Meziříčí 1945 nebo Dokument o velkomeziříčské tragédii.