Motorpal, dříve Bekovka

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

Základy meziříčského průmyslu položily vodní mlýny, o které ve městě mezi řekami nebyla nikdy nouze. Vznik první textilní továrny umožnil Schellův mlýn ve Vrchoveckém údolí hloubeném řekou Oslavou. Zdejší soukenická společnost František Kallab a synové mlýn zakoupila a na jeho místě v letech 1852-1871 vybudovala továrnu, kde pracovalo 175 soukenických stavů a 3 parní kotle.
Přestože firmu z provázely i hospodářské těžkosti, do konce 19. století se s pěti sty zaměstnanci vypracovala na největší podnik ve městě. Hospodářské úspěchy přilákaly pozornost vídeňské společnosti Wilhelm Beck und Söhne, která továrnu v roce 1915 koupila a nadlouho pak jejímu provozu vtiskla lidové označení „Bekovka". Po skončení 1. světové války se však výrobě vojenského sukna v Meziříčí příliš nevedlo, a to ani přes- to, že část rodiny Becků přesídlila do tehdejšího Československa. V dubnu 1920 továrnu postihl ničivý požár a v roce 1926 byla její výroba dočasně zastavena. Textilní produkci definitivně pohřbila hospodářská krize. V jejím průběhu už tovární objekt hledal jiné využití.
Uvažovanou přestavbu pro účely vojenských kasáren naplnil rok 1938, kdy zde dočasně pobýval hraničářský prapor československé armády. V období 2. světové války árizovaná továrna sloužila jako vojenský výstrojní sklad (Feldbekleidungsamt). Textilní výrobu obnovila teprve po osvobození firma Bartůněk, kterou po komunistickém znárodnění pohltila JILANA Beranov. Tvůrci socialistického hospodářství nahradili v roce 1957 textilní výrobu strojírenskou. Jejím účelům, pod hlavičkou podniku MOTORPAL, slouží objekt někdejší Beckovy továrny dodnes.

Víte, že z rodiny Becků pocházel i P. W. Beck (1923-2003), který vděčil za svůj život záchranné akci sira Nicolase Wintona?

Autor: Martin Štindl