Zvony v minulosti

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

Velkomeziříčští zvonaři
V 15. a 16. století se připomínají velkomeziříčští zvonaři. Malouškova kronika uvádí zvonaře Jakuba, Adama, Jana, Matěje, Jakuba Mathause a Adama. V Meziříčí se však žádný z jejich zvonů nedochoval.

Zvony a zvonění
Zvony hlaholily při církevních i jiných slavnostech ve městě a zvaly věřící k účasti na pobožnosti ve chrámu Páně. Při klekání, jak se říkalo každodennímu zvonění ráno, v poledne a večer, se před lety podle dávného obyčeje ženy křižovaly a muži obnažovali hlavy k tiché modlitbě.
Umíráček se svým tklivým hlasem loučil z ochozu věže s právě zemřelým občanem a ostatní zvony jej doprovázely cestou k pohřbu na Moráni. Kromě církevních účelů sloužily zvony částečně též k příležitostným věcem veřejným. Největší zvon Mikuláš, který známými jednostrannými údery upozorňoval na hrozící nebezpečí požáru nebo náhlého přívalu vody, svým neobvyklým zvoněním – šturmováním – vzbuzoval zvláště za tmavých nocí hrůzu a děs jak v městě, tak i v jeho okolí.
A popravní zvonek na radnici provázel delikventa, odsouzeného na smrt, na jeho poslední cestě městem kol radnice na místo popravní Na spravedlnost.
Zvonění se rozlišovalo na zvony velké (zvonily všechny čtyři) a zvony malé (pouze dva poslední). Všemi zvony se vyzvánělo ve výroční svátky, na jiné významné svátky, a to ráno, v poledne a večer, a na velkou mši.
Při pohřbu byly tři stupně zvonění: při čtvrtkonduktu zvonil František, při půlkonduktu přibyl k němu Medián a celý kondukt vedly všechny čtyři zvony. Při velkém zvonění se začalo Františkem, po něm následoval Medián, pak Josef a naposled se ozval svým líbivým barytonem Mikuláš.
Zvonění obstarávali zpravidla členové rodiny věžníka. Bylo k tomu třeba dvou osob pro Mikuláše, jedné pro Josefa a jedné, která současně obsluhovala Medián a Františka.
Zvony byly na věži pravděpodobně již od jejího postavení. Občas byly zničeny požárem a bylo nutno je přelít. Většina starých zvonů byla 4. srpna 1917 zrekvírována pro válečné účely, zůstal jen sv. František a umíráček. Nové zvony byly pořízeny v roce 1927 a 28. srpna slavnostně vysvěceny. Dne 8. dubna 1942 byly všechny zvony kromě umíráčku opět odebrány pro válečné účely. Po skončení války byl zvon František objeven ve skladišti v Praze Na Maninách a jako jediný ze zrekvírovaných zvonů se vrátil zpět.

Autor: Marie Ripperová