Obyvatelé věže

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

V tomto patře nad zvony a pod hodinami byl již v 15. století zřízen byt věžníka. Tento městský zaměstnanec střežil bezpečnost obce shora. Nejčastěji upozorňoval na blížící se oheň. Nebezpečí ohlašoval zprvu troubením a později zvoněním, tedy šturmováním na velký zvon Mikuláš. Pokud hořelo v bezprostředním okolí, dával znamení menším zvonem Františkem. Je zřejmé, že funkce věžníka bývala spojována s činností zvoníka. K povinnostem přibylo časem také natahování, olejování a drobné opravy hodin.
Věžníci dostávali od děkana do opatrování matriku. Byli do ní také vždy zapsáni, proto jsou známa jejich jména i období služby. Zprvu je vybírali na pouhý rok. Později se doba služby prodlužovala a často byla dokonce předávána z otce na syna. Určitá opatrnost při obsazování pozice věžníka byla však na místě.
Když vyhořel roku 1806 byt věžníkovi Josefu Buchtovi, požádal o zvýšení platu. Zdůraznil, že v plamenech přišel o veškerý majetek. Po dvou měsících obdržel odpověď městské rady. Rozhodla, že požárem věže jeho služba skončila, takže nedostane plat vůbec žádný.
Jindy musela městská rada ze služby vypovědět Matěje Cikánka, protože neplnil své povinnosti. Opouštěl věž často i na několik dní a v hostincích radní pomlouval. Své místo si však uhájil a s chotí zde vychoval celkem dvanáct dětí. Po smrti manželky se znovu oženil, a tím si způsobil nemalé potíže. Zanedlouho totiž žádal radní, aby byla jeho druhá choť z věže „odstraněna". Vyzvali jej, aby žil se ženou ve svornosti, nebo bude propuštěn z obecní služby.
Plat věžníků byl tak nízký, že si museli najít vedle zvonění i další přivýdělek. Obvykle se částečně vraceli k původnímu řemeslu. Vylepšovali také rodinný jídelníček vykoledovanými potravinami. U zvonů v patře pod bytem nechyběl kozí chlívek. Jeho obyvatelku nosili na pastvu ve velké plachtě. Ostatně do bytu se muselo po schodech vynášet nejen jídlo, voda a otop.
Je zajímavé, že vedle chlívku stál také suchý záchod. Šachtou padaly fekálie k úpatí věže, odkud je vyvážel kat.

Víte, že poslední věžník Karel Kotek opustil byt až v roce 1951?

Autor: Ivana Vaňková