Věžní hodiny

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

Hlasy zvonů ohlašovaly čas náboženského života již od středověku. Teprve o něco později začínala města udávat tempo světského času pomocí obecních hodin. Přesnější a ojedinělé měření času si vyžádalo umístění na nejvyšší budově ve městě – kostelní věži.
Ve Velkém Meziříčí se tak stalo někdy v polovině 16. století. K roku 1561 známe již jméno nejstaršího správce městských hodin Štěpána Ježka. O natahování hodin se staral městský trubač, odměňovaný za svou pravidelnost penězi, solí i obilím (1646).
Hodiny představovaly náročné kovářské, zámečnické i zvonařské dílo. Jeho části byly obvykle získávány z královského Brna či Jihlavy. Tradiční výbavu věžních hodin tvořil takzvaný cimbál, který zajišťoval jejich pravidelné odbíjení. Hodiny však bylo nutné nejen slyšet, ale i vidět. A proto už v roce 1588 byly číslice meziříčských hodin pokryty zlatem. V době baroka hodinový ciferník ozdobila nástěnná výmalba oblíbeného malíře Karla Františka Teppera (1729) a později byly jeho zlaté číslice nahrazeny černými na bílém podkladu (1846).
V roce 1949 byly hodiny elektrifikovány a získaly současný vzhled.
Největším nepřítelem nerušeného měření času, vedle prachu a povětrnostních vlivů, byl oheň. Meziříčské hodiny podlehly ničivým plamenům minimálně dvakrát, a to v letech 1696 a 1806. Jejich nákladná obnova trvala vždy několik dlouhých let.

Víte, že meziříčské hodiny o průměru 4,2 m mají podle Guinessovy knihy rekordů největší prosvětlený ciferník ve střední Evropě?

Autor: Martin Štindl