Rodina Wolfensteinova a Neumannova

Kameny zmizelých jsou umístěny na ulici Hornoměstská č. 350.

Helena Wolfensteinová, narozená 15. 6. 1890 v Osové Bítýšce jako Häutlerová. Vdova po hostinském Zikmundu Wolfensteinovi. Do listopadu 1940 vyráběla tuzemský rum a výčepní kořalku, do prosince 1940 provozovala v domě hostinskou živnost. Dne 18. 5. 1942 deportována třebíčským transportem Av do Terezína, na smrt odvezena transportem Az směřujícím 25. 5. 1942 do polského Lublinu.

Syn Walter Wolfenstein, narozený 19. 10. 1913 ve Velkém Meziříčí. S matkou provozoval hostinec a až do zabavení rodinných polností se věnoval zemědělství. Dne 18. 5. 1942 byl odvlečen třebíčským transportem Av do Terezína a následně 25. 5. 1942 transportem Az do polského Lublinu na smrt.

Sidonie Wolfensteinová se narodila 10. 4. 1911 v Moravské Ostravě jako Weiszová. V Brně pracovala jako švadlena a do Velkého Meziříčí se přistěhovala až v roce 1940 po sňatku s Waltrem Wolfensteinem. V lednu 1942 byla nuceně zařazena do II. pracovní kolony a 18. 5. 1942 pod číslem 583 nastoupila do třebíčského transportu Av.

Waltrův mladší bratr Rudolf Wolfenstein, narozený 2. 3. 1920 ve Velkém Meziříčí, se nikdy neoženil. Roku 1940 odmaturoval na zdejší reálce, poté se vyučil brašnářem a po 25. 5. 1942 byl s ostatními členy rodiny zavražděn v polském Lublinu.

S rodinou Wolfensteinových žila od roku 1924 v domě č. 350 také rodina Neumannových. Marie Neumannová, narozená 2. 5. 1881 jako Wolfensteinová, byla sestrou zemřelého Zikmunda Wolfensteina a švagrovou majitelky domu Heleny. Marie byla ženou v domácnosti. Na smrt v polském Lublinu odjela společně se svým manželem Ludvíkem.

Ludvík Neumann se narodil 28. 2. 1881 ve Velkém Meziříčí. Pracoval jako účetní u firmy Buchsbaum a při zdejší židovské náboženské obci vykonával řadu let funkci matrikáře. V lednu 1942 byl jako šedesátiletý senior nuceně zařazen na pozici vedoucího III. pracovní kolony a v květnu pak do transportů Av a Az, jedoucích s krátkou terezínskou zastávkou přímo do vyhlazovacích táborů.

Martin Štindl, MZA Velké Meziříčí