Rodina Schückova a Schnabelova

Kameny zmizelých jsou umístěny na ulici Vrchovecká 74.

Rodina MUDr. Otakara Schücka, narozeného 4. 11. 1894 v Dolní Bobrové, bydlela v domě č. p. 74 od roku 1925. Všeobecný lékař si zde otevřel soukromou praxi a záhy se zapojil do sportovního i společenského života. S manželkou Editou Schückovou, narozenou 17. 5. 1907, vychovávali společně dvě děti Zdeňka a Dagmar, narozené 31. 7. 1928 a 30. 3. 1930 v Brně. Protižidovská opatření nacistů se oblíbeného lékaře dotkla velmi těžce. Ke dni 24. 7. 1940 musel uzavřít svou lékařskou praxi a stal se pouze „židovským lékařem pro Židy". Vystěhován byl nejen z Vrchovecké 74, ale i z nouzového ubytování na Příkopech 30. Celá rodina byla 18. 5. 1942 deportována do Terezína a hned 25. 5. 1942 do vyhlazovacího tábora v Lublinu. Odsud se už nikdo nevrátil. Sám MUDr. Schück zahynul podle svědectví na následky skvrnitého tyfu v první polovině roku 1943.

Manželé Heřman a Rudolfa Schnabelovi se ve městě objevili jako uprchlíci. Pocházeli z Pohořelic, kde se živili zemědělským hospodařením, a do Meziříčí přišli v září roku 1938, kdy už pobyt v Sudetech byl pro osoby židovského původu nesnesitelný. V blízkosti své dcery strávili ještě několik klidnějších měsíců, ale po vzniku protektorátu byli nuceni sdílet nelehké osudy svého zetě MUDr. Schücka. K nim patřilo nejen střídání adres a závěrečné vyhnanství do Dolní Bobrové, ale také Heřmanovo zatčení i následná smrt v koncentračním táboře Dachau a Rudolfinino likvidační odvlečení do Lublinu pod označením Az 320.

Martin Štindl, MZA Velké Meziříčí