Profesorka Růžena Vacková

23. dubna 1901 se ve Velkém Meziříčí narodila Růžena Vacková. Její otec MUDr. Bohumil Vacek byl lékař, později ředitel Státního zdravotního ústavu v Praze a patřil k zakladatelům Československého červeného kříže. Náležel k okruhu přátel Karla Čapka a T. G. Masaryka. Matka Růžena, rozená Vašátková, se angažovala ...v ženském hnutí. Svoje děti vychovávali ve vlasteneckém duchu.

Po ukončení klasického gymnázia Růžena vystudovala klasickou archeologii a dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zakončila v roce 1925 získáním doktorátu. Věnovala se dějinám umění, filozofii, etice, divadelní kritice a klasické archeologii. Na univerzitě působila od roku 1930 jako docentka, roku 1946 byla jmenována profesorkou jako teprve druhá žena v české historii.

V průběhu 2. světové války se zapojila do odboje. Její bratr a švagr byli popraveni. Také Růžena byla zatčena a v letech 1943 – 1945 vězněna na Pankráci. I jí hrozil trest smrti, naštěstí přišlo osvobození dříve, než exekuce.

Hned po osvobození znovu přednášela na pražské filozofické fakultě. V únoru 1948 šla jako jediná z pedagogů společně se studenty na Hrad podpořit prezidenta Beneše, aby neustoupil tlaku komunistů. Brzy jí bylo zakázáno přednášet a v roce 1951 byla v tzv. Katolické akci zatčena a odsouzena na 22 let za údajnou špionáž pro Vatikán. Vězněna byla v letech 1952 – 1967. Ve vězení systematicky vzdělávala ostatní spoluvězeňkyně.

V roce 1969 byla rehabilitována, ale po normalizaci byla rehabilitace roku 1971 zrušena. Růžena Vacková se podílela na vzniku K 231, v roce 1977 podepsala Chartu 77. V období normalizace organizovala ve svém bytě semináře hlavně pro mladé lidi a přednášela na nich o duchovním životě a dějinách umění. Zemřela 14. prosince 1982. In memoriam jí byl v roce 1992 udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Dílo:

• Římské reliéfy: Formální vývoj (1929), Obsahový vývoj (1936)
• Sokrates, vychovatel národa (1938)
• Žena v českém umění dramatickém (1940)
• Výtvarný projev v dramatickém umění (1948)
• Věda o slohu (1994)
• Ticho s ozvěnami (1994) – dopisy z vězení

Ripp