Akademická malířka Zdenka Vorlová Vlčková

Když se 3. dubna 1872 manželce učitele Antonína Vorla Bohumile, rozené Vaumundové, narodila dcera Zdenka, měly sudičky jasno. Přisoudily jí výtvarné nadání po otci. A že jí ho nadělily vrchovatě, věnovala se Zdenka kreslení, ačkoli to tehdy nebylo pro ženu obvyklé zaměstnání. Naštěstí otec její nadání podporoval, sám ji učil kreslit a souhlasil i s výtvarným studiem.

Po studiích uměleckoprůmyslové školy ve Vídni pokračovala Zdenka na Dámské akademii umění v Mnichově. V roce 1898 po složení příslušné státní zkoušky získala jako první Češka a první žena v Rakousku-Uhersku vůbec diplom profesorky kreslení na středních školách.

Brzy však opustila učitelské povolání a věnovala se pouze výtvarnému umění. Rok strávila na studijní cestě v Paříži, často také zajížděla na Slovensko, Balkán a do Itálie. Ráda malovala i svoje rodné Meziříčí. Její zájem o národopis, ke kterému ji vedle rodičů přivedla též její spolupráce s brněnskou Vesnou, vedl k malířskému zachycení krojů i staveb po celé Moravě. Sama dokonce sbírala lidovou keramiku i další artefakty.

Do roku 1922 žila se svým manželem Josefem Vlčkem v Brně, pak se přestěhovali do Prahy. Po roce 1938 přesídlili do Velkého Meziříčí, kde přestavěli domek, který Zdenka zdědila po otci. Přesto malířka i nadále zajížděla do Prahy, kde také 28. září 1954 zemřela.

Mezi jejími pracemi najdeme figurální kresby, portréty, lidové kroje, krajiny, ale také oltářní obrazy a ilustrace. Je rovněž autorkou řady pohlednic. Vystavovala v Praze, Brně, Velkém Meziříčí, ale také ve Vídni, Miláně, Athénách a jinde. Rozměrné plátno s vyobrazením Velkého Meziříčí, které vytvořila pro velkomeziříčskou Městskou spořitelnu, dodnes můžeme obdivovat v místní pobočce České spořitelny.

Ripp