Stanislav Vodička – knihař a spisovatel

Narodil se 15. března 1910 v Rožďalovicích u Nymburka a vyučil se u místního knihaře Jendy Rajmana. Zde se také poprvé setkal s Jakubem Demlem. Koncem dvacátých let pak přešel do Prahy ke knihaři Ludvíku Bradáčovi.

V roce 1934 se osamostatnil a provozoval knihařskou živnost v Tasově. Vedle běžné knihařiny se zabýval také uměleckou knižní vazbou, kde dokázal využít nejrůznější netradiční materiály. Po zrušení knihařské živnosti v roce 1951 pracoval jako archivář ve velkomeziříčské Kablovce, v roce 1961 se do Velkého Meziříčí přestěhoval.

V Kablu se také zapojil do činnosti národopisného souboru Vysočina, kde působil jako vypravěč – „stréc Vodička" a současně jako kronikář.

V době tasovského pobytu se Vodička často setkával s Jakubem Demlem a začal také sám psát. Svoji první knihu básní „Bezpečí domova" vydal vlastním nákladem v roce 1945. Pro něj typické krátké povídky z přírodní říše však vyšly většinou až po jeho smrti.

Zemřel 26. listopadu 1982 ve Velkém Meziříčí.

Dílo:

• 1978 Básník Jakub Deml v Tasově (vzpomínky – samizdat)
• 1978 Tam, kde usínají motýlové
• 1980-81 Umírající kolátora (samizdat)
• 1981 Štědrovečerní vytrubování (vánoční soukromý tisk)
• 1983 Planina ticha (pův. název Umírající kolátora)
• 1984 Na vzdušné pěšince
• 1990 Jepičí okamžiky
• 1991 Básník Jakub Deml v Tasově
• 1994 Umírající kolátora
• 2001 Básník Jakub Deml v Tasově, rozšířené vydání

Ripp