Profesor Antonín Vorel

Na velkomeziříčském Ostrůvku se v minulosti narodila řada významných občanů města. Patřil mezi ně i čestný měšťan Antonín Vorel, který se zde narodil 10. dubna 1843. Jeho otec byl obuvníkem. Již od dětství vyrůstal Antonín ve vlasteneckém prostředí, které ho výrazně ovlivnilo.

Přestože rodina nebyla nijak zámožná, bylo nadanému chlapci umožněno vzdělání. Po studiích nižší reálky v Brně a učitelského ústavu v Praze se stal roku 1862 učitelem na hlavní škole ve Velkém Meziříčí. Později složil profesorské zkoušky a dlouhá léta působil jako školní inspektor na Vyškovsku. Svoji učitelskou dráhu zakončil jako školní rada.

V závěru svého života se do rodného města zase vrátil. Zemřel zde 26. 3. 1925 a je pochován na Starém hřbitově u kostela Nejsv. Trojice. Dne 24. 10. 1912 jej město jmenovalo čestným měšťanem.

Jako většina učitelů té doby i Antonín Vorel se věnoval řadě oborů. Již v době studií se zajímal o tělesnou výchovu. V Praze přišel do styku se zakladatelem sokolské myšlenky Miroslavem Tyršem a jeho učitelem v kurzu tělesné výchovy byl Jan Malypetr. Hned po svém nástupu na učitelské místo se Vorel zasloužil o zavedení tělocviku pro chlapce jako nepovinného předmětu. Na jeho žádost dala městská rada upravit na školním nádvoří letní cvičiště a Velké Meziříčí tak mělo první letní tělocvičnu na Moravě. Tehdy byla škola ještě na místě dnešní budovy spořitelny.

V roce 1868 byl Vorel jedním ze zakladatelů velkomeziříčského Sokola a stal se jeho prvním náčelníkem. Kromě pravidelného cvičení spolupracoval Sokol také s pěveckým a ochotnickým spolkem. Vorel divadlo nejen sám hrál, ale některé hry i režíroval a upravoval pro ně písně nebo je sám skládal. Později sbíral lidové písně, které vydal pod názvem Naše písně jako školní zpěvník. Třetí díl ilustrovala jeho dcera Zdenka.

Nadaný byl také výtvarně. Tyto dispozice po něm zdědila jeho dcera Zdenka Vorlová, akademická malířka. Jejím prvním učitelem byl právě Antonín Vorel.

Ripp