Jak babka dostala zpět ukradené peníze

V Meziříčí žila stará babka, která měla dceru vdanou až v Brně. Babka byla skromná, vystačila s málem, a tak střádala krejcar po krejcárku, až si naspořila pěknou hromádku zlatek. Chtěla je dát dceři na přilepšenou. Ukryla je do slamníku, pak zase do komory, do komína, pod podlahu. Často místo měnila, aby jí peníze snad někdo neukradl. Když už nevěděla, kam by je dala, rozhodla se, že je zanese dceři. Kdyby se s ní něco stalo, mohla by dcera přijít zkrátka, protože o penězích nevěděla.

Připravila si pěkný proutěný košík se zavíracím víkem. Na dno dala do šátku zavázané peníze, zabila kuře, zabalila je do křenových listů a položila na peníze. Pak oblékla sváteční sukni a kacabajku, na hlavu uvázala šátek a vyrazila. Do Brna bylo daleko, ale snad se s někým popoveze.

Odhodlaně šlapala do kopce i z kopce, už minula Jabloňov i Rudu, ale jako naschvál nejel žádný forman, který by ji kousek svezl. Jen před poštovním dostavníkem musela uskočit. Už se smiřovala s tím, že půjde přes noc. Nu což, ještě kousek půjde a pak přespí někde v lese. Přešla kolem Bíteše, a když se blížila k domašovským lesům, byla už tma.

Babka kráčela po cestě za svitu měsíce. Vtom k ní přiskočil chlap, vytrhl jí košík z ruky a zmizel v houští. Vyděšená babka běžela, co jí síly stačily, pryč odsud. Co kdyby se vrátil a ještě ji snad zabil. Bez dechu doběhla k první chalupě v Domašově, vzala za kliku a dveře se otevřely. Vešla dovnitř a v síni sedla na židli. Bylo jí do pláče. Peníze pryč a ona ani neví, jak vypadal ten zloděj. Ví jen, že byl velký a měl tvář zakrytou šátkem.

Zatímco tak přemítala, dveře se otevřely, ruka strčila dovnitř košík a mužský hlas pravil: „Stará, schovej ten košík." Babka vzala košík a muž byl v tu ránu pryč. Kouká, takový byl přece ten její. Rychle sáhla pod víko. Nahmatala kuře zabalené v křenových listech a pod ním šátek s penězi. Je to její košík.

Už na nic nečekala, vyběhla z domu a spěchala pryč. Přeběhla Domašov a ještě kus cesty směrem k Brnu. Pak zašla do lesa a ukryla se v houští. Ráno měla štěstí. Svezla se s formanem a před obědem už byla u dcery. Předala jí peníze i kuře, potěšila se s vnoučaty a nazítří už zase šlapala domů.

Když přišla k poslednímu domku v Domašově, schválně tam zašla a požádala o trochu vody. Než ji nerudná hospodyně přinesla, porozhlédla se kolem. Na dvoře sekal hospodář dříví. Hned ho poznala podle té jeho hromotlucké postavy. Na zpáteční cestě se stavila v Bíteši a ohlásila na radnici, jak byla okradena.

Pak probíhalo vyšetřování a zjistilo se, že hospodář si přilepšoval okrádáním pocestných. V síni na něj vždy čekala jeho žena, které předával lup, aby ho uschovala. Tenkrát zaspala, a tak se stalo, že lupič předal košík jeho právoplatné majitelce.