Hastrman zajícem

Jeden sedlák v Olší měl na poli krásnou jatelinu. Vždycky navečer chodil kontrolovat, jestli mu ji někdo nepožal nebo zvěř nespásla. Ještě pár dní a může ji posíct. Když se blížil k poli, viděl v jatelině ležet velkého zajíce. Ten však utekl hned, jak ho spatřil. Sedlák přišel druhý večer, zajíc se rozvaloval na stejném místě – a zase utekl. Ještě několikrát se to opakovalo.

Sedláka zlobilo, že mu zajíc jatelinu uválí. Další den vzal kámen a opatrně se plížil k zajíci, aby ho potrestal. Hodil po něm kamenem, ale netrefil.

Zajíc utíkal a ještě se mu smál. Udělal tři kotrmelce a běžel do vesnice k Prchalově studni. Tam třikrát zatleskal a skočil do studny. Sedlák svolal lidi, hledali zajíce ve studni, ale nenašli. Byl to hastrman.