Strašidlo u Netínského rybníka

Nedaleko Netína se odedávna rozlévá velký rybník. Kdoví, co se tu v minulosti odehrálo, ale bylo známo, že se tu děje cosi divného.

Dva sedláci z Pavlova se jednou vraceli z Meziříčí. Když se blížili ke hrázi rybníka, spatřili ohnivý sloup tažený třemi páry ohnivých koní. Dost je to vyděsilo. Jeden z nich si dodal odvahy a promluvil ke zjevení: „Co tu děláš, bezhlavý chlape?" V tu chvíli byli oba neviditelnou silou povaleni na zem a ztlučeni. Jednomu se podařilo utéci, ale druhý zůstal ležet na místě. Když ten šťastnější ráno s přáteli přišel na pomoc, odvezli polomrtvého odvážlivce do Pavlova. Jeho stav se sice trochu zlepšil, ale stále chřadl, až nakonec zemřel.

To ale nebyl konec s příhodami u rybníka. U hráze rybníka rostly stromy, na prostředním z nich visel svatý obrázek. Nikdo už nevěděl, proč ho tam kdysi pověsili, ale všichni to respektovali. Až na jednoho. Zvoníkovi z Olší se zalíbil pěkný strom, na kterém obrázek visel. Jednou přijel, obrázek zahodil a strom pokácel. U stolaře si z něj nechal udělat dveře s rámem.

Když dveře zazdil do domu, bylo v noci kolem něj slyšet šum a dupot, pak následoval velký hluk, že se zvoník bál vystrčit hlavu. Ráno pak zjistil, že jsou dveře i rám postříkány krví. Krev sice umyli, ale příští noc se vše opakovalo. Když to nějakou dobu trvalo, zvoník vyboural rám a s dveřmi ho odvezl na hráz rybníka, kde vše spálil. Našel obrázek a pověsil ho na vedlejší strom. Od té doby byl v domě pokoj, ale zvoník klid neměl. Aby ho netrápilo svědomí, začal pít, aby vše zapil. Byl na tom stále hůř, až se nakonec utopil.

Také v dalším příběhu má hlavní slovo lidská hamižnost. Na jedné straně rybníka je v zemi sád, který vyznačuje polovinu cesty z Meziříčí do Pavlova. Jednou jel kolem sedlák z Netína a řekl si, že by se hodil na stavbu stodoly. Vezl právě fůru kamení, které posbíral na poli. Vykopal tedy sád ze země a naložil ho také.

Další den zedníci začali stavět a sád dali do základů. Postavili zeď, přijdou ráno a nevěří svým očím. Zeď přes noc spadla. Stavěli znovu, dávali si pozor, aby vše dobře vyzdili, ale ráno byla zeď zase zbořena. Když se to opakovalo potřetí, napadlo zedníky, že důvodem může být ten ukradený sád. Vybourali ho ze základů, odvezli zpět a řádně usadili na původní místo. Stodolu pak postavili bez problémů.