Jak čert stěhoval

Takový čert má všelijaké nápady. Když se mu umístění věci nelíbí, klidně ji přenese jinam. Stačí, když se rozčílí. Už jsme si vyprávěli o zámecké studni. Když čert nestačil splnit úkol, praštil s posledním kamenem a nechal ho na protějším kopci. Zavazel tam dlouhá léta.

Podobná situace nastala v Hrbově. Tam byli dva hospodáři, kteří měli pole vedle sebe. Jednomu se zdálo, že mu druhý uoral kus meze. Možná to tak ani nebylo, ale když se potkali v hospodě, hned mu to začal vyčítat. Ten druhý si to ovšem líbit nenechal.

A že se na to místo musí jít podívat. Stáli na poli, koukali na hraniční mez a každý trval na svém. Jeden tvrdil, že mu kus meze chybí, druhý se zapřísahal, že on mu na pole ani nevkročil. A tak se hádali a hádali. Vyčítali si kdeco. Protože už byla tma, šli domů spát, že to ráno přeměří lépe.

Ráno vzali s sebou rychtáře, aby měli svědka. Přidali se i další muži z vesnice. Přijdou na pole a nestačí se divit. Přes noc čert na sporné místo přinesl skálu vysokou jako dospělý chlap a širokou jako dveře. A bylo po problému. Od té doby se tam říká U čertovy skály.

Někdy čert přenášel i celou vesnici. Kdysi nesl na kopec Lhotky. Jak tak letí, kousek jich ztratil a vznikly Kúsky. V minulosti se jim říkalo Kusá Lhotka.

Také netínský kostel měnil svoje místo, ale v tom čert prsty neměl. Kostel začali stavět v Olší. Založili základy, stavěli zdi. Práce se dařila, a že bylo zedníků hodně, stavba úspěšně rostla. Druhý den ráno řemeslníci přišli a staveniště bylo prázdné. Začali stavět znovu. Vyzdili pořádný kus zdi, ale ráno zase nikde nic. Pak teprve zjistili, že kostel přes noc vždycky někdo přestěhuje do Netína. Dokončili tedy kostel v Netíně a byl klid.