Poklad v Dědkovské hoře
Na Dědkovské hoře stával prý kdysi hrad. Přešlo mnoho let, hrad zpustnul a nezbylo z něj nic. Jen uvnitř hory prý je sklepení plné zlatých peněz. Hlídá je čert a nikoho k nim nepustí.
V Dědkově byl jeden lakomý sedlák. Statek mu vynášel, dařilo se mu dobře, ale stále měl málo. Poklad v podzemí mu nedával spát. Doslechl se, že na Velký pátek se otevírají poklady, a tak ten den prohledával horu. Skutečně se mu podařilo najít vstup do sklepa otevřený. Zaradoval se a už se hnal dovnitř, když tu se vyřítil velký černý chlap se sukovicí v ruce. Byl to sám čert, a jak ho mydlil, tak ho mydlil. Lakomec dostal mnoho ran na pamětnou, že se ještě dlouho léčil.
V Dědkově žila také stará babička. Byla chudá, občas si přivydělala prací u cizích, ale že už byla stará a moc pracovat nemohla, ani si moc nevydělala. Byla často ráda, že jí dal někdo teplou polévku, aby se zahřála. Blížila se zima a ona měla jen chatrnou kazajku. Jak přežije zimu? Napadlo ji, že půjde k čertovi a pěkně ho poprosí, aby jí z těch peněz dal na kožíšek. Vždyť prý tam má peněz hromady. A šla.
U skuliny do podzemí klekla a prosila: „Milý pane, co tam hlídáte ty poklady, dejte mi, prosím, pět zlatých na kožíšek. Bude zima a nemám si co obléci." Skála zarachotila, vchod se otevřel a vykoukl čert. „Proč chceš tak málo?" zeptal se. „Já tady takové drobné nemám. Tady v podzemí jsou jen veliké peníze."
„Já víc nepotřebuji," odpověděla babička, „jen na kožíšek, aby mi nebyla zima. Tak mi dejte, kolik myslíte, že by bylo na kožíšek." Čertovi se líbilo, že je babička skromná, a tak jí řekl, ať chvíli počká. Zmizel ve skále a za chvíli přinesl pytlík plný velkých zlatých peněz. „Doufám, že to bude na kožíšek stačit," řekl. „To určitě, to je moc," odpověděla babička. „Zaplať vám to Pán Bůh na stotisíckrát," děkovala. „Z toho dám ještě svým chudým vnoučkům." Když řekla „Pán Bůh", čert se zachmuřil a zmizel zase v díře. Kámen za ním zapadl a od té doby ho nikdo neviděl.
Babička si koupila teplý kožíšek, opravila chalupu, a dala i svým vnoučkům, kteří z toho byli do smrti dobře živi.