Velkomeziříčská revoluce v roce 1848

Revoluce proběhly v tomto roce napříč celou Evropou. Svoji specifickou „revoluci" mělo i Velké Meziříčí. Podrobně o ní referuje ve své kronice mlynář Josef Škoda, který byl bezprostředním svědkem dění ve městě.

O velikonoční neděli 23. dubna odpoledne, když se lidé scházeli na odpolední bohoslužby, roznesla se zpráva, že někdo z kostela ukradl monstranci. Přitom padlo podezření, že krádež mají na svědomí Židé. Rozzuření občané se vydali do Židovské ulice, kde se násilně dostávali do domů, aby tam pátrali. Ve snaze uklidnit situaci se bývalý vrchní Fiala pokusil vysvětlit, že zloděj byl pravděpodobně křesťan, neboť nechal na oltáři hostii. Tím však dav jen podráždil a lidé se vrhli na něj. Házeli po něm kamením a za velkého křiku ho pronásledovali až do jeho bytu na zámku. Vrchní se zachránil útěkem přes park k Rakůvkám a odtud do Závisti, odkud se nechal zavézt do Netína.

Dav chtěl vydrancovat kanceláře knížecího důchodu, ale tomu rozumnější občané přece jen zabránili. V této situaci někdo zavelel „Pojďme na Židy!" a celá masa se valila zpět ze zámeckého kopce dolů do židovského města. Výsledek pogromu se nelišil od jiných podobných akcí. Rozbitá okna, osvětlení, vyvrácené či rozbité okenice, vypáčené dveře krámů. Zboží bylo rozházeno, část odnesena či vhozena do příkopu, takže všechno zničeno. Židovští obyvatelé se rozutekli, poschovávali pod můstky přes příkopy, kdo to nestihl, zatarasil se ve sklepě.

Přítrž řádění učinili až někteří občané, kteří za rachotu bubnu vpochodovali do Židovské ulice. Lůza se rozutekla ze strachu, že se blíží vojsko. Ze zámku však mezitím vyslali posla do Jihlavy a následujícího dne (na velikonoční pondělí) skutečně přijel krajský komisař a s ním 2 setniny vojska, které bylo ubytováno v Židovské ulici a na zámku.

Dalšího dne byla ustanovena národní garda. Jejími členy se stali měšťané i úředníci. Obec opatřila zbraně (pušky) a torby na střelivo pro 120 mužů, stejnokroj a šavli si měl každý gardista opatřit sám. Samostatný oddíl zřídila také židovská obec. Členové gardy drželi noční hlídky a udržovali pořádek ve městě.

Vojáci zůstali ve městě do října 1848, národní garda byla zrušena roku 1851. Vyšetřování událostí se táhlo až do roku 1850. Mnozí účastníci nebyli ani vyšetřováni, protože proti nim nebyli svědkové. Jen několik jich bylo potrestáno vězením pro výtržnost a pustošení židovského majetku.

Po čase se monstrance našla ukrytá v kostele a teprve po delší době se zjistilo, že zlodějem byl kostelník. Byl odsouzen na 6 roků vězení a k náhradě škody i soudních útrat, což činilo asi 1200 zlatých. Na uhrazení mu byl prodán dům i pole. Nakonec zemřel ve vězení ještě před odpykáním trestu.

Ripp