Čarodějnice o filipojakubské noci

Pálení čarodějnic vychází ze starých pohanských zvyků. Lidé věřili, že v noci z 30. dubna na 1. května (filipojakubská noc) mají nečisté síly větší moc a čarodějnice mohou ovlivnit plodnost a užitkovost dobytka. Proto se před tímto datem nevyháněl dobytek na pastvu a bylo nutno vykonat různá opatření na jeho ochranu. Před čarodějnicemi mohla ochránit například větev chvojí zabodnutá právě tuto noc v hnojníku.

Čarodějnicím kladli různé překážky, aby se k dobytku vůbec nedostaly. Před dveře do chléva sypali mák, krupici nebo písek. Čarodějnice mohla jít do chléva teprve tehdy, až posbírala všechna zrníčka. Jinde tam zase dávali drn (nejdříve musela spočítat stébla trávy). Protože to pro ni byla velká práce, nechala raději čarování a šla jinam. Aby se s jistotou poznalo, jestli byla čarodějnice ve chlévě, měla se večer na každou stranu futer u dveří do chléva zapíchnout jehla s navlečenou nití. Konce nití se svázaly. Když byly ráno nitě přepáleny, znamenalo to, že čarodějnice přece jen v noci ve chlévě byla.

Čarodějnice prý tuto noc létaly na košťatech na svůj sabat, kde se chlubily, komu uškodily. Když před východem slunce čarodějnice poletovaly, čekala na ně hospodyně s čeládkou, práskáním holemi je vyhnali na kopec a tam je upalovali.

Na památku toho později na návsi práskali bičem, aby odehnali zlé mocnosti. Na vyvýšených místech obcí se pálil velký oheň, který měl být rovněž ochranou proti čarodějnicím. Mladíci vyhazovali do výšky zapálená košťata napuštěná smolou, otepi slámy i jiné hořlavé látky, aby prý viděli čarodějnici letět. Tento zvyk byl všeobecně rozšířen, popisuje ho už Božena Němcová ve své Babičce.

Současná podoba „pálení čarodějnic" se od původní hodně liší. Především už nejsou čarodějnice, jako zlé síly, nežádoucí. Naopak se vyhlašují různé soutěže o nejkrásnější čarodějnici. V některých místech je pálení ohně spojeno s hudební produkcí, s občerstvením apod. Místo "prevence" tak z tohoto zvyku vznikla kulturní událost.

Ripp

Foto: Pavel Pavelka