Meziříčské klihárny

V dobách, kdy neexistovala syntetická lepidla, patřilo klihařství k potřebnému odvětví. Pro výrobu nábytku se používal klíh truhlářský, na papír klíh knihařský, důležitý byl i k apretaci sukna či na lepení poštovních známek. Protože to bylo jedno z mála řemesel, jimiž se směli zabývat Židé, byli právě oni hlavními výrobci. Při výrobě se zpracovával odpad z koželužen.

Před vlastním činěním kůže probíhá tzv. mízdření, to znamená, že se z vnitřní strany oškrábou zbytky masa, tuku, blány, šlachy, příkladně se vykrojí kousky kůže nevhodné k činění. Tento odpad koželuhové prodávali výrobcům klihu. Ti tyto zbytky namočili, povařili, pak přecedili a nechali vychladnout. Vzniklý rosol se dále sušil pod jednoduchými přístřešky, až vznikly tabulky klihu. Pro použití pak stačilo kousek klihu rozpustit v teplé vodě.

Hlavním místem výroby klihu na Moravě bylo v 19. století Velké Meziříčí. Roku 1840 bylo ve městě 15 kliháren se 30 dělníky. V roce 1851 bylo v obvodu brněnské obchodní komory 16 kliháren, z toho 12 ve Velkém Meziříčí. V roce 1865 bylo kliháren dokonce 18. Ještě koncem 19. století pracovalo ve městě osm kliháren. Byly umístěny na březích řeky Oslavy, v místech pozdějšího Rudolfova parku a podél ulice Novosady. Po vybudování Rudolfova parku přesídlilo několik kliháren do Františkova. Vyráběl se klíh truhlářský, soukenický a nástrojový. Známá byla jména Schuschny, Buchsbaum, Fuchs, Wachtl, Müller, Fischer.

Fuchsovu klihárnu na Poříčí obec roku 1931 vykoupila od Adolfa Fuchse a na jejím místě postavila budovu Masarykovy školy práce (nyní ZUŠ). Na místě vedlejší klihárny Blumovy byl později vystavěn Dům zdraví Jindry Nováčka.

Ripp