R. 1197 - 1440 - Páni z Lomnice a z Kravař
R. 1197 – 1399 páni z Lomnice a na Meziříčí
V listině z roku 1197 údělný kníže moravský Spytihněv potvrdil, že mezi dobrodinci kláštera třebíčského byl i Jan, jenž dal les u Mezirice. Kdo byl ten Jan, není zcela určitě známo. Pravděpodobně byl však z rodu pánů z Lomnice, kterýžto rod jest historicky první známý na Meziříčí. Tehdy sídlili v Lomnici, Meziříčí... a Tasově. Užívali znaku se sedmi péry. Také není dostatečných určitých pramenů o druhém pánu, který se uvádí zde u nás na hradě v roce 1236 jako svědek pod jménem Budislav de (z) Meseriz.
Také Znata z Lomnice, žijící v letech 1240 – 1281, v roce 1281 jmenovaný z Meziříčí, jest historicky málo známý. Tento však zanechal dva syny a to Tasa z Lomnice a Jana mladšího z Meziříčí. Tento Jan, jelikož užíval znaku jako jeho otec a jako Budislav z Meziříčí, byl tím stejného s nimi rodu a je již historicky znám. Byl v letech 1300 – 1308 hejtmanem markrabství moravského, v letech 1317 – 18 komorníkem cudy olomocké a v letech 1322 – 25 komorníkem cudy brněnské a znojemské. V roce 1349 byl již mrtev. Vdova po něm zřekla se všeho dědičného majetku ve prospěch synů: Beneše, Jindřicha kněze, Jana a Dobše. V době těchto pánů, roku 1385 začala se u nás psáti naše nejstarší městská kniha, která jako nejvzácnější naše památka, dosud se u nás chová v městském muzeu. Také v jejich době připomíná se zde cech soukenický. Tito páni panovali zde v době, kdy naší české zemi vládl Otec vlasti Karel IV., nejslavnější náš král český, který povznesl český národ z duševní a hmotné ztrnulosti. On lnul s láskou k svému českému národu, byl milovníkem vědy a umění, postavil nám mnoho památek. Za něho i u nás v městě předkové naši žili v blahobytu.
1399 – 1416 páni z Kravař a na Helfenšlejně
Po Lomnických domohl se majitelství panství meziříčského jejich příbuzný pan Lacek z Kravař a na Helfenštejně, který vládu nad zdejším hradem a městem měl s Anežkou, dcerou zemřelého dřívějšího majitele, pana Jana Lomnického a na Meziříčí, která mu však v roce 1410 své zde majitelské právo postoupila a jako tehdy horlivá katolička vstoupila do kláštera oslavanského. Již v roce 1409 s jejím přivolením udělil pan Lacek z Kravař měšťanům meziříčským odúmrť a městské právo, které jim v roce 1417 potvrdil sám král Václav IV., syn Otce vlasti Karla IV.
Král Václav IV. byl miláčkem lidu obecného, mezi nějž často chodil do pražských ulic v době, kdy na jedné straně bylo velikým bohatstvím zhýčkané a bujné panstvo a na straně druhé bezmocná velká bída lidu. Za jeho vlády však nastaly v naší české vlasti nešťastné spory náboženské a doba Mistra Jana Husa. I tehdejší náš pan Lacek z Kravař, hofmistr krále Václava IV., zastával se kázání Husových v kapli betlémské a pány moravské svolal sem do zdejšího zámku na sněm, odkud poslali pozdějšímu králi Zikmundovi dopis, žádajíce za ochranu a propuštění Mistra Jana Z vězené. Pan Lacek byl tehdy nejvyšším purkrabím českým a hejtmanem země moravské. Zemřel v roce 1416 a pochován byl v klášteře fulneckém. Nezanechal synů a tak zdejší panství s hradem přešlo do jeho přízně.
R. 1416 – 1440 Kravařové z linie plumlovsko-strážnické
První z nich, Jindřich, byl přivržencem krále Zikmunda. V roce 1420 byl hejtmanem moravským a 1. 11. 1420 padl v boji pod Vyšehradem. Pochován byl v Prostějově. Byl bezdětný a majitelem zdejšího panství se po něm stal Václav z Kravař, nejstarší syn pana Petra ze Strážnice. Za něho zuřily války husitské a tehdy i naše město velmi trpělo častým obléháním a drancováním. V roce 1421 byl na sněmu moravském náš pan Václav zbaven svých statků. Když opět nastal mír a pokoj, panství u nás drželi páni Václav a Jiří sám. Ten v roce 1438 daroval zdejšímu špitálu sousední mlýn. Za něho všechna vojska husitská spojila se u našeho města a rozepře českých stavů s moravskými urovnali rozsudí 11. 8. 1440. Pan Jiří z Kravař prodal zdejší panství panu Janovi z Lomnice v roce 1440 a do zemských desek zápis učiněn až v roce 1447.
O dalších pánech si můžete přečíst zase příště.
Čerpáno z: TŘETÍ KRONIKÁŘSKÉ KUKÁTKO VELKOMEZIŘÍČSKÉ
Autor: Rudolf Dočkal
Vydáno r. 1947