R. 1742 - 1764 - Marie Eleonora z Quastally (Bílá paní na velkomeziříčském zámku)

Marie Eleonora, dcera vévody Leopolda Šlesvicko - Holštýnského, hraběte Oldenburského, byla provdaná za vévodu Josefa z Quastally a Sabionetta, knížete z Pozzola. Ráda cestovala v cizích zemích a zanechala zde v zámku mnoho drahocenných památek. Žila zde v době, kdy její vrchnostenské úřady rozdělovaly a jejím jménem udělovaly po třicetileté válce dosud pusté domy v městě a ve vesnicích selské statky a pozemky. U zdejšího okresního soudu ještě do druhé světové války byly uschovány ve velké skříni ty protokoly, ručně psané, na nichž bylo psáno: Za panování kněžny z Quastally atd., se všemi tituly, po předložení čtyř cedulek o vykonaných v roce čtyř sv. zpovědí a svatého příjímání, přiděluje se tomu a tomu dům, anebo pozemky v obci a trati s udáním čísel domů nebo parcel s výměrou pozemkovou. To muselo tehdejším vrchnostenským písařům dáti velkou práci, když tehdy o psacích strojích nebylo potuchy. Paní kněžna Marie Eleonora zemřela 20. února 1760, po úrazu nešťastným spadnutím se svého jezdeckého koníka, jehož obraz nalézá se na zdi zámeckého nádvoří. Testamentem a dohodou po ní stala se dědičkou dcera její mladší sestry kněžny Oetting, Eleonora, provdaná za knížete Karla Josefa z Lichtenštejnů.

Paní kněžna Marie Eleonora byla u našich předků ve veliké oblibě a lásce, avšak nešťastně u nás zemřela. Ráda se totiž projížděla na svém koníku po kopcích kolem Tří křížů a zázračné studánky. Jednou při rychlé jízdě spadla s koníka, velice se poranila a v krátkosti v mladém věku zemřela. Na její přání ten její koník byl pak na plátno namalován a umístěn na zdi v gotické logii v zámku.
Kolem roku 1848, když u nás na věži byl věžníkem Jan Cikánek, který ve dnech i v nocích věž obcházel, dával pozor na ohně, vždy ve smutných nocích dušičkových pozoroval, jak udeřením jedenácté hodiny noční se otevřely v zámku nad tehdejšími skleníky dveře z komnaty a z nich vyšla Bílá paní. Vznášela se nad zámeckým purkrabím a hodinu se procházela na mezích zámeckého předhradí a jak odbíjela na věži dvanáctá hodina půlnoční, zase se vrátila do zámku, dveře se za ní zavřely a pak celý rok ji nebylo viděti.
Tato mladá, velmi bohatá a krásná paní kněžna, byla tehdy ve veliké nádheře pochována v netínském kostelíčku na kopečku ve hrobce před hlavním oltářem, v nádherných šatech svatebních a se zlatými pantoflíčky na nohách.

Čerpáno z: TŘETÍ KRONIKÁŘSKÉ KUKÁTKO VELKOMEZIŘÍČSKÉ
Autor: Rudolf Dočkal
Vydáno r. 1947