R. 1899 - 1908 - Rudolf princ Lobkowicz

Po smrti paní kněžny Leopoldiny stal se majitelem zdejšího panství její syn kníže Rudolf Lobkovic,c.k. polní zbrojmistr a bývalý velitel čtvrtého armádního sboru v Budapešti.
On dal opraviti hradní bašty s věžemi. Jeho přímluvnou pomocí stavěna byla u nás v letech 1885 až 1886 železnice od Studence a tím pohnulo se naše... město ze staleté ztrnulosti. Za něho v roce 1893 pořádána u nás v městě velká národopisná a průmyslová výstava, jejímž on byl protektorem. Tato velká výstava byla smělou myšlenkou tehdy u nás mladého, čilého a podnikavého odborného učitele rolnické školy, pana Ing. Antonína Večeře, který byl jejím hlavním jednatelem a pořadatelem od nejistého počátku až do zdařilého ukončení.
Pan kníže Lobkovic na přímluvu tehdejšího u nás, ve veřejném životě velmi horlivého poštmistra Karla Appla, vymohl nám do města telefonní stanici a na přímluvu továrníka na kůže p. Karla Jelínka, horlivého předáka hasičského, vymohl nám ve Vídni u ministerstva železnic zlepšení a rozšíření železniční dopravy. Pan kníže Rudolf Lobkovic v mladých letech prodělal válku v Bosně a Hercegovině. Tehdy za parného tam letního dne žíznil a německy žádal o vodu právě ji nesoucího vojína od nás Josefa Chlubnu, v životě svém u nás jednoho z nejstarších a nejhorlivějšího člena hasičského, a on s českým proslovem mu ji podal. Pan kníže se ho hned ptal, odkud je, a když mu česky odpověděl, že z Velkého Meziříčí, pan kníže ho pozval – jestli se šťastně vrátí z vojny – k sobě do zámku velkomeziříčského. Pan kníže Rudolf Lobkovic byl našemu městu často přímluvným pomocníkem a město mu vděčnost prokázalo při jeho jednom velkém povýšení oslavným dostaveníčkem. Zbytek svého života trávil u nás ve smutné chorobě a zemřel v roce 1908. Pochován byl vedle svých rodičů v netínské hrobce.

Čerpáno z: TŘETÍ KRONIKÁŘSKÉ KUKÁTKO VELKOMEZIŘÍČSKÉ
Autor: Rudolf Dočkal
Vydáno r. 1947

Rudolf Ferdinand Lobkowicz se narodil 16. srpna 1840 v Břežanech. Jeho matka Leopoldina, rozená Liechtensteinová, byla majitelkou velkomeziříčského zámku.
Rudolf se stejně jako jeho otec Ludvík věnoval vojenské kariéře, kterou zakončil v hodnosti c. k. polního zbrojmistra jako zemský velitel v Pešti. Jako příslušník starého šlechtického rodu byl členem uherské horní sněmovny. V roce1891 jej císař jmenoval tajným radou, následujícího roku získal řád Zlatého rouna.
Služebně sice sídlil v Uhrách, do Velkého Meziříčí však zajížděl a účastnil se i veřejného života. Byl například čestným předsedou organizačního výboru Krajinské výstavy v roce 1893. Jeho přímluva ve Vídni údajně urychlila vybudování železniční přípojky ze Studence v roce 1885 i zřízení telefonní stanice ve městě roku 1904, ačkoli zájemců o připojení bylo zpočátku jen několik.
Majitelem velkomeziříčského zámku se stal až po smrti své matky v roce 1899. Nechal jej opravit a budovy předzámčí dal přestavět ve stylu tehdy módní tudorovské gotiky. Do zámku i do budovy pivovaru (luteránské gymnázium) byl zaveden vodovod z Rakůvek.
Oženil se roku 1900, kdy jemu i jeho nastávající manželce bylo již kolem šedesáti let, proto děti neměli. Rudolf zemřel ve Vídni 9. dubna 1908 a majetek zdědil syn jeho sestry Anny Harrachové František.
Podle něj byl také pojmenován Rudolfův park, který jeho nástupce František Harrach věnoval Sokolu na vystavění tělocvičny.

Ripp