R. 1908 - 1937 - František Maria Alfred hrabě Harrach

Hrabě František Harrach, synovec knížete Rudolfa Lobkovice, stal se podle testamentu dědicem zdejšího panství se zámkem a Stráneckou Zhoří. Hned po svém nastoupení podnikl veliké a nákladné opravy jak v zámku, tak i ve všech dvorech a hospodářských budovách.
Za něho v roce 1909 odbývaly se u nás v městě a v okolí veliké císařské manévry, ve kterých u nás v zámku bydleli tehdejší německý císař Vilém II., rakousko-uherský císař František Josef I., jeho nástupce František Ferdinand Este. V městě bydleli mnozí státní a vojenští zástupcové různých cizích států, mezi nimi i dva japonští. Tehdy za krásného letního dne v neděli před polednem přijel k nám drahou císař rakouský František Josef I. a na nádraží jej vítali v řadě postavení všichni starostové našeho okresu pouze česky. V druhý sváteční den odpoledne od Jihlavy po nově asfaltované silnici přijel autem s družinou císař německý Vilém II. a toho odmítl vítat pouze německy tehdejší starosta našeho města Josef Čermák, vždy upřímně věrný český národovec, mínil vítat česky a německy a tak vítání odpadlo. Hostiny v zámku se však se zástupci úřadů a společenstev ze slušnosti zúčastnil.
V těchto manévrech v předposlední noci se však stala strašná událost. Splašili se koně celého dragounského pluku, tábořícího podél silnice u Františkova, uleknuvší se vrhnutého pátracího světla od Oslavice. Splašení koně mnoho odpočívajících vojáků pošlapali a poranili. Tehdy náš pan hrabě Harrach stal se jejich samaritánem, přenášel raněné do svého špitálku a nosil jim občerstvení z protějšího hostince u Porůpků . Byla to tehdy pro nás u Dolní brány strašná noc, kolem jedné hodiny, když tak ohromné množství koní se hnalo k Dolní bráně. Dupotem jejichž země třásla, že se zdálo, že se otevřelo peklo.
V době pana hraběte Harracha v letech 1914 – 1918 zuřila první světová válka, její příčinou bylo zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda Este a jeho manželky Žofie v roce 1914 v Sarajevu.
Za něho u nás v městě 25. června 1918 zuřil strašný požár v Komenského ulici, kdy současně hořelo několik domů, kdy naši hasiči a mladí muži byli ve válce na různých bojištích a doma byly jenom ženy, děti a starci. Tehdy pan hrabě Harrach dostavil se rychle se svými zámeckými lidmi na pomoc svým bližním. A když po světové válce v roce 1923 dne 1. února odpoledne při strašném neštěstí ve slévárně železa uhořelo rozžhaveným železem několik dělníků, při jejich společným pohřbu, doprovázeném veškerým obyvatelstvem města a okolních vesnic, šel on s nimi v popředí a tím projevil zármutek nad nešťastným jejich skonem.
Po světové válce velké dobrodiní učinil milovníkům starých památek tím, že je v zámku musejně uspořádal a učinil přístupné všem, kdož o to požádali, a větší výpravy cizích návštěvníků sám doprovázel a jim zvláštnosti vysvětloval.
Pan hrabě Harrach po světové válce náš starý zámek stále zveleboval a pomáhal lidem v městě a vesnicích při všech živelních pohromách hmotně a stále pod heslem „Bližnímu pomáhej" a za to nazván byl u nás dobrodincem Harrachem.
Sklon života svého měl také trudný, zemřel na cestě do nemocnice 14. května 1937 a pochován v netínské hrobce vedle své babičky, kněžny Leopoldiny Lobkovicové.

Čerpáno z: TŘETÍ KRONIKÁŘSKÉ KUKÁTKO VELKOMEZIŘÍČSKÉ
Autor: Rudolf Dočkal
Vydáno r. 1947