Peněženky a pokladničky

Stále více lidí upřednostňuje bezhotovostní platby, kdy není potřeba ani vytahovat plastovou kartu, ale útratu lze uhradit pomocí mobilního telefonu či chytrých hodinek. Stejně tak už doma nemáme kasičky a nevhazujeme do nich drobné mince, ale spoříme na účtech. Ovšem bankovní účty za pár desítek let v muzejních depozitářích nenalezneme, na rozdíl od nejrůznějších kasiček či peněženek, jak je tomu v současnosti.

Peněženky a další obaly na platidla jsou tu s námi po staletí. Jak se měnila forma platidel, měnil se samozřejmě i jejich obal. Od různých látkových či kožených váčků jsme se postupem doby dostali až k současným peněženkám.

Zajímavým předmětem, který nalezneme v depozitáři, je drobná kožená peněženka, jejíž závěr hlavní kapsy je tvořen dvěma kančími zuby. Další dvě kapsy jsou pak opatřeny pérovým sklapovacím závěrem, jenž je ozdoben stříbrným penízkem. Pokud jej podrobněji prozkoumáme, můžeme si všimnout, že v oválné kartuši jsou umístěna tři pštrosí pera odkazující k rodu Harrachů. Jedná se totiž o stříbrný krejcar salcburského arcibiskupa Františka Antonína z Harrachu, který můžeme datovat do let 1709-1727.

Na přelomu 19. a 20. století se velké oblibě těšily taštičky a peněženky zdobené drobným skleněnými korálky. V našich sbírkách nalezneme například kulatou peněženku, kde jsou z barevných korálků vyšity motivy květů. Oblíbený materiál představovala kůže, která mohla být doplněna právě třeba malou pestrobarevnou výšivkou. K ozdobě peněženek ale byla používání řada dalších materiálů, protože třeba látková lichoběžníková peněženka na drobné mince je pro změnu pokryta tmavě hnědou srstí.

Ke střádání především kovových mincí sloužily nejrůznější druhy a typy pokladniček. Od těch průmyslově produkovaných až po ty ryze domácí výroby. Ve sbírkách se tak můžeme setkat například s kovovou pokladničkou, která byla určená k zavěšení na zeď. V horní části je podélný otvor sloužící k vhazování mincí, na přední straně je umístěno očko, kam se zavěšoval malý zámek, který se bohužel nedochoval.

Dekorativnějším příkladem je malá dřevěná truhlička opatřená zámkem na přední straně. Víčko krabičky, ve kterém je umístěn otvor na mince, je ozdobeno ornamentem vytvořeným z mušlí a ulit mořských měkkýšů.

S výrobou pokladniček se můžeme setkat i u velkomeziříčských řemeslníků, protože z místní produkce pocházejí dvě hliněné baňaté pokladničky. Ve starém inventáři je dochován záznam, že předměty do muzea darovala dne 11. srpna 1935 muzeu paní Plachetská z Horního Města.

Pokladnička ze spořitelny
Ve sbírkách nalezneme prvorepublikovou střádanku, která byla v minulosti majetkem tehdejší Městské spořitelny ve Velkém Meziříčí. Právě spořitelna pak vlastnila klíček sloužící k otevření pokladničky, což se spolu s vybíráním uložených peněz provádělo přímo na pobočce. Tuto střádanku věnoval ústav každému, kdo složil určenou částku. Pokladnička je opatřena dvěma otvory, a to na papírové bankovky a kovové mince. Střádanky produkovala pražská firma Tresoria, která se zabývala výrobou ohnivzdorných skříní, trezorů do zdi a rovněž stavěla bankovní trezory. Nezapomínala ale ani na drobné střádaly, pro které vyráběla právě malé domácí pokladničky, a to pod patentem číslo 21319.

Lucie Pavelcová