Josef Arnošt Roček - Inženýr, který zůstal v armádě

Strojní inženýr Josef Arnošt Roček absolvoval s československými legiemi celou sibiřskou anabázi a vojenský stejnokroj nesvlékl ani po válce. Pojďme se seznámit s jeho osudem.

Josef se narodil 25. srpna 1888 ve Velkém Meziříčí v domě číslo popisné 81, a to jako syn učitele obecné školy ve Velkém Meziříčí Josefa Ročka, jenž byl synem nadučitele v Nasavrkách Josefa Bočka a jeho ženy Anny rozené Zástěrové. Matkou Josefa byla Adéla dcera svitavského měšťana Františka Langera a jeho ženy Arnoštky rozené Thonové.

Vystudoval techniku, ale jako strojní inženýr nenašel v rodném městě uplatnění a přestěhoval se do Brna. Do války pak rukoval do Jihlavy k 81. pěšímu pluku a s ním zamířil na ruskou frontu, a to v březnu 1916 jako jednoroční dobrovolník. Do ruského zajetí padl 5. října 1916 u Břežan a putoval do zajateckého tábora Darnica u Kyjeva. Tam se okamžitě přihlásil do legií, 14. října 1916 byl přijat a zařazen do svazku 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa. Později pak sloužil u radiotelegrafické roty.

Domů z Ruska se vracel na lodi Edellyn, která vyplula z Vladivostoku 1. června 1920. Přeplula, se zastávkou na Havajských ostrovech, Tichý oceán a přes Panamský průliv do Atlantického oceánu. Gibraltarským průlivem se dostala do Středozemního moře a 6. srpna 1920 zakotvila v Terstu. Josef skončil v legiích už 18. srpna 1920, ale armádě zůstal věrný i nadále a sloužil u telegrafního pluku Československé armády v Praze.

Osudovou se pro něj stala svatba s Růženou, dcerou notáře Viléma Kappuse. Narodil se jim syn Jiří, ale brzy následoval rozvod a nechutné tahanice o majetek a alimenty. Vše vyvrcholilo 31. března 1937 v Praze, kdy před soudním jednáním vytáhla exmanželka bubínkový revolver a z blízkosti svého exmanžela zastřelila.

Petr Chňoupek