František Benáček - Z Bosny až na konec světa

Čerstvě vystudovaný geometr František Benáček po škole zakotvil v Bosně, přišla války a on musel putovat přes celou monarchii ke svému pluku do Opavy. Pojďme se seznámit s jeho osudem.

František Benáček se narodil 17. září 1886 ve Velké Meziříčí na Malé Stránce v domě číslo popisné 324. Toto číslo uvádí matrika, později rodina žila ve vedlejším domě číslo popisné 323.

František byl synem tkalce (později si otevřel obchod se střižným zbožím) Jana Benáčka (narozen 9. června 1853), který pocházel z Olší a byl nemanželským synem Františky Benáčkové, dcery pololáníka z Balin Melichara Benáčka a jeho ženy Josefy rozené Jurkové. Matkou Františka byla Janova žena Terezie (narozena 15. října 1849), dcera tkalce z Velkého Meziříčí Antonína Jelínka a jeho ženy Marie rozené Žaloudkové.

Budoucí kapitán československých legií pocházel z rozvětvené rodiny, měl dva bratry a tři sestry. Nejstarší z nich byla Leopolda, která se narodila 24. října 1877, následoval Václav Jan narozený 12. září 1879, dne 7. července 1882 se narodila Anna, 17. srpna 1884 Marie a 27. ledna 1890 Jan Karel.

František Benáček absolvoval velkomeziříčské gymnázium. Maturoval v roce 1906 ve třídě profesora Alberta Nováka. Poté studoval na technice a stal se geometrem. Práce ho zavála do Bosny, do města Čajniče. Toto město dnes leží prakticky na trojmezí Bosny, Černé Hory a Srbska.

Ovšem přišlo léto 1914 a vypukla světová válka a Františka Benáčka čekala cesta přes celou monarchii až do Opavy, kde sídlil jeho 15. zeměbranecký pěší pluk. Do ruského zajetí padl 10. června 1916 během bojů na řece Ikva. Do československých legií se přihlásil 1. března 1917 v Bolchově (jižně od Moskvy) a přijat byl 8. září 1917. Nejprve sloužil u 2. záložního pluku a pak u 7. střeleckého pluku „Tatranský". Když v říjnu 1918 vznikl v Tjumeni 2. jezdecký pluk „Sibiřský", byl František Benáček přeřazen k němu. Spolu s ním se pak zúčastnil bojů u Krasnojarsku, Kunguru a Tjumeňu.

Domů se vracel na lodi Sherman, která vyplula z Vladivostoku 24. května 1920 a plula přes Singapur, Kuala Lumpur, Colombo, Džibuti a Port Said do Terstu, kde Sherman zakotvil 3. července 1920. Demobilizován byl 2. srpna 1920 v hodnosti kapitána.

V roce 1921 si podal přihlášku k četnictvu, ale dlouho nebyl přijat. Ještě v roce 1925 svoji žádost urgoval. Nakonec přijat byl a sloužil v Košicích. V roce 1932 se vrátil do Velkého Meziříčí.

Petr Chňoupek