Tomáš Babák - Zedník specialistou u ženistů

Zedník Tomáš Babák ze Lhotek rukoval rovnou na italskou frontu. Domů se pak vracel jako specialista na zákopy. Pojďme se seznámit s jeho osudem.

Tomáš Babák se narodil ve Lhotkách 17. září 1899 v domě číslo popisné 25. Později se rodina odstěhovala do Dolních Radslavic, a ještě později do Velkého Meziříčí na Karlov do domu číslo popisné 489.

Jeho otcem byl zedník (později rolník) ve Lhotkách Tomáš Babák, jenž byl synem obuvníka v Radošovci (u Ilavy na Slovensku) Antonína Babáka a jeho ženy Josefy rozené Slámové. Matkou mu byla Marie dcera domkáře v Dolních Radslavicích Jakuba Drápely a jeho ženy Rosalie rozené Rousové. Tomáš měl tři sestry a tři bratry.

Rukoval 10. března 1917. To mu ještě nebylo ani osmnáct. Do války, na italskou frontu, odešel 2. dubna 1917, a to s jihlavským 81. pěším plukem. Do italského zajetí padl u Tolmina 24. října 1917. Zajetí trávil v Salernu di Padula, kde vyřezával cigártašky.

Do československých legií se přihlásil 25. ledna 1918 v zajateckém táboře v Padule. Do legií vstoupil 15. února 1918 a k 33. pěšímu pluku byl zařazen 26. dubna 1918. S plukem prošel boji na Santa Dona di Piave, Doss Cassino a Doss Alto. Domů se vrátil 18. prosince 1918. Po válce bojoval na Slovensku (konkrétně u Bratislavy). Od 20. listopadu 1918 byl členem speciálního oddělení zákopníků (sapér, ženista).

Když se řekne sapér, napadne většinu z nás jako první sapér Vodička z Haškova Švejka. Sapéři byli vojáci, kteří před postupujícím vojskem odstraňovali překážky a zátarasy, kopali zákopy, stavěli mosty a podkopávali nepřátelská opevnění, zejména při obléhání. Jejich hlavní výzbrojí byla dlouhá sekera, která sloužila také jako zbraň. Teprve ve 20. století vyměnili sekery za těžké stroje a jeřáby.

V legiích skončil 31. července 1919, kdy odešel na trvalou dovolenou. Po válce pracoval dál jako zedník, a navíc si ještě přibral práci cestáře.

Petr Chňoupek