Alois Kocourek - Nebylo slunného dne v jeho životě

Alois Kocourek pocházel z chudý poměrů, pak ho osud odvál do války a ani po návratu z ní to neměl v životě jednoduché. Nakonec si sám vzal život. Pojďme se seznámit z jeho osudem.

Alois Kocourek se narodil 1. září 1894 v Mostištích v domě číslo popisné 45, a to jako syn domkáře Josefa Kocourka, jenž byl synem nádeníka Václava Kocourka a jeho ženy Petronily rozené Hladíkové. Matkou Aloise byla Marie, dcera nádeníka z Velkého Meziříčí Františka Prokopa a jeho ženy Františky rozené Tomšíkové.

Alois se vyučil krejčím, ale dlouho se řemeslem neživil. Přišla válka a Alois Kocourek zamířil s jihlavským 81. pěším plukem na ruskou frontu. Dne 2. února 1915 kdesi v Karpatech (pravděpodobně u vesnice Bystrá na východním Slovensku) padl do ruského zajetí.

Zajetí trávil v Alapajevsku, kde se 15. července 1917 přihlásil do československých legií. Přijat byl 2. dubna 1918, a to do svazku 7. střeleckého pluku „Tatranský". S ním se podílel, mimo jiné, na obraně magistrály úsek Novonikolajevsk – Tomsk.

Domů se vracel na lodi Ixion, která z Vladivostoku vyplula 23. května 1920 směrem Vancouver, tam se transport vylodil a po souši se přepravil přes celou Kanadu až do přístavu Halifax, kde se znovu nalodil a 17. července 1920 dorazil transport do německého přístavu Cuxhaven.

Po návratu z války se krejčovský pomocník Alois Kocourek usadil ve Velkém Meziříčí na Dalimilově ulici číslo popisné 8. Dne 18. dubna 1921 se oženil s Františkou (narozena 3. října 1901), dcerou nádeníka z Velkého Meziříčí (Pod Strání 304) Jana Švihálka a jeho ženy Josefy rozené Kubišové z Horních Radslavic.

Krejčovinou nebyl schopen rodinu uživit, a tak začal pracovat jako pomocný zaměstnanec u Československých drah ve Velkém Meziříčí. Život však nebyl lehký a Alois Kocourek jej 14. března 1933 dobrovolně ukončil skokem pod vlak. O jeho pohřbu proběhla v tisku krátká zpráva, v níž se mimo jiné píše: „Doma velmi těžce probíjel se životem, nebylo slunného dne v jeho životě, a tak alespoň předjarní slunéčko vyzlatilo hřejivými paprsky jeho poslední pozemskou cestu na místní hřbitov, kde nad hrobem rozloučil se s ním krásným, dojemným a procítěným prosloven br. uč. S. Malec."

Petr Chňoupek

Podtext pod foto: Vlak s legionáři mířící na východ Kanady.