František Doležal - Z malého domku do útrob ponorky
První světová válka zavála muže z našeho kraje do různých koutů na zeměkoule. Františka Doležala z Hrbova zavála až do mořských hlubin. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
František Doležal se narodil 28. února 1896 v Hrbově v domě číslo popisné 23, a to jako syn domkáře Josefa Doležala (narozen 11. února 1862), jenž byl synem kováře ze Stránecké Zhoře Josefa Doležala a jeho ženy Josefy rozené Požárové. Matkou Františka byla Josefova žena Kateřina (narozena 29. října 1866), dcera domkáře z Hrbova Josefa Večeře a jeho ženy Marie rozené Mejzlíkové.
František byl nejmladší ze čtyř sourozenců. Nejstarší byla Marie, narozena 6. ledna 1887 (dne 24. ledna 1911 se provdala za Františka Koloucha) a skoro tři roky po ní, 14. listopadu 1888, se narodila Anežka (dne 27. ledna 1914 se provdala za Jana Čermáka). Dne 18. února 1893 se narodil Josef, ten ovšem už 3. června 1894 zemřel na spalničky spojené se zápalem plic. Jejich matka Kateřina onemocněla tuberkulózou a 4. prosince 1898 nemoci podlehla. Otec Josef se už 6. února 1899 znovu oženil, a to s Anežkou (narozena 31. prosince 1875), dcerou domkáře v Lavičkách číslo popisné 52 Františka Votoupala a jeho ženy Marie rozené Štěpánkové. Dne 16. prosince 1900 se jim narodil syn Josef (zemřel 21. září 1929) a 27. října 1905 syn Ludvík (dne 27. prosince 1939 se v Osové Bítýšce oženil s Blaženou Volfovou).
Přišla válka a do války musel rukovat i František Doležal, řada na něj přišla na podzim roku 1915. Čekala ho dlouhá cesta na Balkán, konkrétně do Puli, kde se v dubnu 1917 nalodil na ponorku S. M. U. 23, a tak kluk, který do té doby viděl jen několik rybníků zamířil do mořských hlubin. Na ponorce, která se na konci roku 1917 přesunula na základnu v Boce Kotorské, sloužil v hodnosti četaře a měl funkci torpédisty. Stejnou funkci na ponorce zastával spolu s ním stejně starý Arnošt Calábek z Radvanic. Velitelem jeho ponorky byl Klemens von Bézard.
Dne 20. února 1918 se ponorka S. M. U. 23 vydala na svoji další bojovou misi. Mířila do Otranské úžiny, kde měla komplikovat přepravu vojenského materiálu z Itálie do Albánie. Brzy ráno 21. února 1918 vyplul z italského přístavu Brindisi parník Memfi, který měl na palubě zhruba tisíc vojáků a směřoval do albánského přístavu Vlora. Parník doprovázely tři italské torpédové čluny.
Periskopu rakouské ponorky si všiml velitel člunu Airone Mario Zunino a rozhodl se zaútočit. Jenže mezi tím už S. M. U. 23 vyslala směrem k parníku torpéda odpálená i Františkem Doležalem. Torpéda ale svůj cíl minula. Torpédové členy se vydaly ponorku stíhat. Hlubinné pumy nefungovali, a tak Italové použili tzv. paravan, což je vlečný výbušný kluzák. Trvalo to jen pár minut a tichým ránem nad Jaderským mořem zazněl mohutný výbuch. Rakouská ponorka šla rychle kde dnu i s celou posádkou (potopila se nedaleko albánského ostrova Ishulli i Sazanit), která čítala jednadvacet členů včetně jednadvacetiletého Františka Doležala z Hrbova.
Petr Chňoupek