Vydejte se po stopách kamenů zmizelých

Slavnostní odhalení 12 kamenů zmizelých ve Velkém Meziříčí se uskuteční ve středu 18. května od 17 hodin na adrese Rozkoš 90, odkud vás organizátoři dovedou i na zbylá dvě místa.

Kameny zmizelých, německy Stolpersteine (v překladu „kameny, o které je třeba klopýtnout"), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem. Nalezneme je zasazené do chodníků před domy, ve kterých měly oběti holocaustu své poslední známé bydliště. Připomínáme si jimi osudy lidí, kteří se stali obětmi nacistického režimu.

Jejich autorem je německý umělec Gunter Demnig. Ten položil první kámen v Kolíně nad Rýnem v roce 1992. Od roku 2008 je nacházíme i v chodnících měst v České republice. K těmto městům se nově přidává i Velké Meziříčí. 

Lucie Málková

HORNOMĚSTSKÁ 350

Helena Wolfensteinová, narozená 15. 6. 1890 v Osové Bítýšce jako Häutlerová. Vdova po hostinském Zikmundu Wolfensteinovi. Do listopadu 1940 vyráběla tuzemský rum a výčepní kořalku, do prosince 1940 provozovala v domě hostinskou živnost. Dne 18. 5. 1942 deportována třebíčským transportem Av do Terezína, na smrt odvezena transportem Az směřujícím 25. 5. 1942 do polského Lublinu.

Syn Walter Wolfenstein, narozený 19. 10. 1913 ve Velkém Meziříčí. S matkou provozoval hostinec a až do zabavení rodinných polností se věnoval zemědělství. Dne 18. 5. 1942 byl odvlečen třebíčským transportem Av do Terezína a následně 25. 5. 1942 transportem Az do polského Lublinu na smrt.

Sidonie Wolfensteinová se narodila 10. 4. 1911 v Moravské Ostravě jako Weiszová. V Brně pracovala jako švadlena a do Velkého Meziříčí se přistěhovala až v roce 1940 po sňatku s Waltrem Wolfensteinem. V lednu 1942 byla nuceně zařazena do II. pracovní kolony a 18. 5. 1942 pod číslem 583 nastoupila do třebíčského transportu Av.

Waltrův mladší bratr Rudolf Wolfenstein, narozený 2. 3. 1920 ve Velkém Meziříčí, se nikdy neoženil. Roku 1940 odmaturoval na zdejší reálce, poté se vyučil brašnářem a po 25. 5. 1942 byl s ostatními členy rodiny zavražděn v polském Lublinu.

S rodinou Wolfensteinových žila od roku 1924 v domě č. 350 také rodina Neumannových. Marie Neumannová, narozená 2. 5. 1881 jako Wolfensteinová, byla sestrou zemřelého Zikmunda Wolfensteina a švagrovou majitelky domu Heleny. Marie byla ženou v domácnosti. Na smrt v polském Lublinu odjela společně se svým manželem Ludvíkem.

Ludvík Neumann se narodil 28. 2. 1881 ve Velkém Meziříčí. Pracoval jako účetní u firmy Buchsbaum a při zdejší židovské náboženské obci vykonával řadu let funkci matrikáře. V lednu 1942 byl jako šedesátiletý senior nuceně zařazen na pozici vedoucího III. pracovní kolony a v květnu pak do transportů Av a Az, jedoucích s krátkou terezínskou zastávkou přímo do vyhlazovacích táborů.

ROZKOŠ 90

Ignác Zeissel, narozený 26. 7. 1877 ve Velkém Meziříčí, se živil jako obchodník s koňmi, kůžemi a peřím. Ve snaze zachránit dům, manželku i její děti před nacistickou perzekucí se s Josefínou Handlířovou v roce 1940 rozvedl. Po rozvodu pobýval v Dalimilově ulici č. 61. Jako člověk podléhající norimberským rasovým zákonům byl odvlečen třebíčským transportem Av do Terezína a po 25. 5. 1942 zavražděn v polském Lublinu.

NOVOSADY 1118, dříve DALIMILOVA 18

Mořic Rufeisen, narozen 3. 1. 1879 ve Velkém Meziříčí. Až do ledna roku 1941 provozoval ve svém domě sklenářství. V červenci 1941 byl zatčen a následně internován v Osvětimi, kde 1. 5. 1942 na následky věznění zemřel. Tragický osud svého otce sdílel také syn Arnošt Rufeisen, narozený 14. 10. 1904 ve Velkém Meziříčí. Arnošt nejprve vystudoval meziříčskou reálku a poté pracoval jako adjunkt státních drah ve Studenci. Od roku 1932 bydlel v Kralicích nad Oslavou, ale po nuceném rozchodu s rodinou se vrátil zpět k rodičům do Velkého Meziříčí. Během roku 1941 byl odvlečen do Osvětimi, kde 18. 3. 1943 zahynul.

Mořicova manželka Regina Rufeisenová, narozená 10. 10. 1874 jako Drechslerová, byla ženou v domácnosti a do zabavení nemovitostí nacisty také knihovní majitelkou domů v Dalimilově ulici č. p. 18 a 19. Její manžel, synové Arnošt a Ervín se snachou Nelly byli do koncentráků odvlečení již roku 1941, ona sama nastoupila pouť zakončenou smrtí 18. 5. 1942 pod číslem 495.

Svobodné sestry Deutschovy našly útočiště ve Velkém Meziříčí až v říjnu 1938. Pocházely z jihomoravského Šafova a do vnitrozemí utekly před dosahem norimberských zákonů až v souvislosti s mnichovským záborem pohraničí. Starší Rosa Deutschová se narodila 21. 8. 1889, mladší Jakobína Deutschová 15. 9. 1898. Původně se živily soukromým obchodem, ale z meziříčské domácnosti musely od ledna 1942 nastoupit do II. a III. pracovní kolony. Byly typickými uprchlicemi, které v průběhu let 1938-1942 vystřídaly několik adres. Jednou z nich byla i v domě u Rufeisenů, kterou musely na zásah jihlavského oberlandrátu v říjnu 1941 opustit. Na smrt odjely s většinou meziříčských Židů z Třebíče transportem Av.

Martin Štindl, MZA Velké Meziříčí