2. Po stopách středověk

Začátky osídlování Velkomeziříčska spadají do období raného středověku. Osídlování zde probíhalo od 11. do 14. století. Poloha Velkého Meziříčí, Tasova i okolních vesnic, budovaných v údolí protékajících řek Balinky a Oslavy a jejich přítoků, byla výhodná pro rozvoj života obyvatel, ale vykazovala řadu nedostatků při jejich obraně.

Život ve středověku přinášel mnohá úskalí v dobách válečných i při klidu zbraní. Jedním z nich byla bezpečnost lidí. Ochrana majetku a života vůbec nebyla jednoduchá, protože krajinu v té době často ohrožovala nepřátelská vojska, stejně jako pobertové a lapkové, kteří byli často nemilosrdnější než otrlí vojáci. Navíc tudy v období vojenských tažení pravidelně procházela i vlastní vojska, která se mnohdy chovala stejně jako nepřátelé - od plenění zásob a krádeží po násilnosti na obyvatelstvu.

Proto v té době vznikají opevněné tvrze a hrady, které svým majitelům, a v dobách nebezpečí i jejich poddaným, poskytovaly zázemí a ochranu. Středověká města byla zpravidla obehnána obranými hradbami se strážními baštami a vstupními branami, které se na noc a v dobách ohrožení zavíraly. Hlavním stavebním materiálem obranných systémů se stává kámen. Mimo bytelná obytná feudální, zemanská sídla a městské hradby vznikaly ve středověku i další typy staveb, které plnily strážní službu v terénu. Byly situovány na strategicky důležitých místech a cestách, ale ne příliš vzdálené od panských sídel, aby byl možno udržovat potřebný pravidelný kontakt. Mezi ně patřily i kamenné strážní hrádky a věže. Dokladem toho je nedaleká zřícenina strážního hrádku, který dnes nazýváme Templštejn z přelomu 13. a 14. stol.