2. Od mlýnu k továrně

Po celá staletí byla cesta podél řeky Oslavy lemována mlýny. V 19. století byly některé mlýny modernizovány, další byly přeměněny na továrny. Tak tomu bylo i v případě bývalého Šelleho mlýna a staré valchy, kde rodina Kallabů vybudovala továrnu na sukno a postupně sem přenesla všechnu výrobu z různých částí města.

Kallabové byl starý soukenický rod, usedlý ve městě po mnoho generací. Tkalcovna patřila k největším v okrese, měla až 500 zaměstnanců a vyráběla sukno, které bylo vyváženo po celém Rakousku - Uhersku, nejvíce však do Vídně a k vojsku. Více se o rodině Kallabů dozvíte zde.

Během první světové války se stala továrna majetkem rodiny Becků. Budovy, které tu vidíme stát dodnes, byly postaveny po požáru v roce 1920. V roce 1926 však byla továrna zcela uzavřena a na krátkou dobu před druhou světovou válkou zde byla umístěna menší vojenská posádka. Za protektorátu převzala budovy německá vojenská správa a dále sloužili jako sklady a opravny výstrojních součástech pro Luftwaffe. Po válce převzala továrnu firma Bartůněk, v roce 1948 došlo k znárodnění a továrna byla následně pojmenována jako Mosilana, posléze Partex. Textilní výroba zde zanikla v roce 1956.

Motorpal byl zaměřen na výrobu vstřikovacího zařízení pro dieslové motory. Od 70. let se zde vyráběly také trysky a spojky. Závod patřil v 70. a 80. letech k největším zaměstnavatelům ve městě, pracovalo zde kolem 500 zaměstnanců. Po roce 1989 se z Motorpalu stala akciová společnost a podnik byl jednou z poboček jihlavského Motorpalu. Motorpal ukončil ve městě v roce 2002 Motorpal výrobu

obr.1 Kallabova továrna v roce 1898 (dobová pohlednice)

obr. 2 hlavička úředního papíru firmy Ferdinand a Emil Kallab z roku 1884 (Moravský zemský archiv v Brně, pracoviště Velké Meziříčí)