Přírodní park Balinské údolí
Přírodní park Balinské údolí byl zřízen v roce 1984 jako tzv. oblast klidu. Pozdější změnou legislativy byla oblast klidu převedena do kategorie přírodního parku. A právě v této době zde byly namontovány informační panely vytvořené Českým svazem ochránců přírody. R. 2008 byla naučná stezka po téměř 25 letech znovu obnovena. Bylo zde namontováno několik nových panelů, na kterých se můžeme dočíst o místní krajině, fauně i flóře. Texty jsou doplněny fotografiemi, ale i poetickým pohledem básníků Vysočiny. V roce 2012 byla naučná stezka opět doplněna novými zastaveními s interaktivními prvky a vybudoval se z ní nový okruh Balinským údolím – zelená stezka, která vede přes celé údolí, Uhřínov, Šeborov, Hrbov, Místní oblast Amerika a spojuje se opět v údolí. Zároveň se tento okruh propojil i s okruhem v Nesměřském údolí.
Přírodní park se rozkládá na ploše 440 ha mezi obcemi Velké Meziříčí, Oslavice, Baliny a Uhřínov. Jeho severní hranici tvoří silnice II. třídy, jihozápadní hranice je vymezena železnicí (trať Křižanov – Studenec). Územím prochází modrá turistická značka.
Balinské údolí se nachází na okraji třebíčského syenitového masivu, který vznikl při prvohorním variském vrásnění asi před 379 miliony let. Dno údolí vyplňují mocné usazeniny nivních hlín a hrubých písků. Syenit je skvrnitá, černobílá hornina typická velkými zrny živců, která obsahuje jen málo křemene.
Údolí vznikalo pomalým zařezáváním toku do plochého terénu po ústupu miocénního moře. Erozí se obnažilo skalní podloží. Jeho vlastnosti při zvětrávání měly zásadní význam pro modelaci terénu, a to jak celých kopců, tak jednotlivých kulovitých a žokovitých balvanů rozesetých po krajině. Tyto balvany vznikly rozpadem horniny na pravoúhlé bloky, jež byly postupným zvětráváním zaobleny. Dobře je můžeme pozorovat v samotném korytě řeky.
Na krátkých strmých svazích údolí místy vystupují nízká skaliska a skupiny izolovaných balvanů. Přirozeně meandrující tok říčky vytváří četné zákruty s nádržemi a vysokými podemílanými břehy. Odstavené meandry a nivní tůně jsou vzácností. Řeka nebyla spoutána vodohospodářskými úpravami a má přirozenou dynamiku vývoje koryta. Motorem vývoje jsou především pravidelné jarní záplavy, kdy je vymílací schopnost toku největší. Nutno dodat, že nivní hlíny Balinky jsou k vymílání velmi náchylné. Chybí zde totiž hlubší štěrk a kameny „normálních" velikostí. Syenit zvětrává na hrubý, hlinitý písek nebo naopak tvoří rozměrné balvany. Velká voda proto materiál nijak zvlášť netřídí, ale přímo ho odnáší a znovu usazuje na zaplavených loukách nebo níže v korytě řeky. Z původních typů převažují hnědé a podmáčené půdy.
Řeka Balinka pramení severovýchodně od Arnolce v nadmořské výšce 680 m n. m. Své vody sbírá z Arnoleckých hor a široké Měřínské kotliny. Po celé délce svého toku přijímá mnoho potůčků a ve Velkém Meziříčí ústí zprava do řeky Oslavy ve výšce 425 m n. m. Celková délka toku je 47 km. V přírodním parku není tok upraven regulací břehů ani jinými zásahy. Táhlé mělké písčiny s osamělými žulovými balvany střídají tůně v zátočinách. Jen v místech skalních prahů jsou krátké peřejnaté úseky. Scenérií řeky dokreslují břehové porosty rozsochatých olší a vrb.
V ekosystému řeky hraje hlavní roli trvalé jednosměrné proudění vody. Průtok vody v řece se mění během ročních období i nepravidelně podle počasí. Pro Balinku je typický silně rozkolísaný průtok díky velkému zastoupení polí v jejím povodí.
V samotném korytu řeky najdeme jen velmi málo rostlin, proud a pohyblivé písčité dno znesnadňuje jejich uchycení. Avšak nižším rostlinám, jako jsou řasy, tyto podmínky vyhovují. Bohaté porosty vyšších rostlin najdeme na březích.
Bezobratlí živočichové obývají převážně dno, mají často nejrůznější příchytné orgány, jiní žijí pod kameny nebo jsou zahrabáni. Mnohé formy jsou alespoň zploštělé.
Oblast Balinského údolí je cenná hlavně z krajinářského hlediska. Z druhově bohaté fauny lze zahlédnout i vydru říční, skorce vodního, ledňáčka říčního, puštíka obecného nebo datla černého, pod vodou pak chráněnou ouklejku pruhovanou či mřenku mramorovanou. Divoce tu roste lýkovec jedovatý, jaterník podléška, kociánek dvoudomý a další. Jedno ze sedmi zastavení naučné stezky je i u tajemstvím opředeného jezírka. Kdo by se chtěl o tomto tajemství či pověsti dozvědět více, je srdečně zván do nádherné přírodní scenérie Balinského údolí.