Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně

Podle pověsti si místo kostela vybrala Panna Maria sama. Jeho stavba byla původně situována na kopci Stráž u Olší. Veškerý materiál na stavbu měl být v noci přesunut zázračným způsobem na nynější místo do Netína, a to pod kopec Strážnici. V lodi kostela byly nalezeny románské prvky, které napovídají, že byl kostel založen třebíčskými benediktiny někdy ve 12. století.

Kolem roku 1714 v zemích Koruny české byla velká morová nákaza, která se dostala také do Velkého Meziříčí a okolí, kde měla na svědomí 372 lidí, což byla pro tehdy dvoutisícové město velká ztráta. Obyvatelé města dali ve farním kostele slib, že pokud bude pohroma odvrácena, tak budou každý rok putovat do Netína k Panně Marii. Po příchodu ke Třem křížům údajně zemřel poslední člověk. V Netíně následně dali slib, že vyberou peníze a na návsi postaví sochu svatého Jana Nepomuckého. Socha z roku 1715 tak dokazuje hlubokou víru a velkou vděčnost tehdejšího lidu.

V slavnostním průvodu býval vždy v čele nesen kříž. Následovaly korouhve nesené zástupci jednotlivých cechů a náboženských spolků. Sochu P. Marie nesly družičky, sochy svých patronů zase příslušníci jednotlivých korporací. Nechyběli ani ministranti a kostelníci. Součástí průvodu bývala i hudba. Cestou se poutníci modlili nebo zpívali zbožné písně. Trasa procesí vedla kolem zámku ke Třem křížům, dále přes Loupežník na Lavičky, Závist a Netín.

V 18. století se na pouti finančně podílelo i město – P. Marii bylo obětováno 1 ½ kopy (tedy 90 ks) voskových svící, kostelníci, ministranti i družičky dostávali drobnou odměnu. Placeni byli také hudebníci a kněží, pro které město zajišťovalo povoz.

Tradice poutí byla sice úředně přerušena za Protektorátu a znovu po roce 1958, kdy bylo procesí zakázáno, ale jednotliví věřící chodili stejně. V osmdesátých letech jejich počet rapidně klesl jen na několik jednotlivců. Oživení nastalo až v 90. letech 20. století zásluhou tehdejšího velkomeziříčského děkana P. Jana Peňáze. Procesí tak v neděli nejbližší 15. srpnu opět putuje do Netína stejně jako před staletími.

Kromě těchto procesí se v Netíně konají poutě od roku 1992 každou první sobotu v měsíci k Panně Marii Nanebevzaté, které jsou inspirovány fatimským zjevenímv Portugalsku, ke kterému došlo 13. 5. 1917.

Panna Marie Netínská dostala roku 1993 ke svému jménu přídomek "Usmívající". Tehdy Netín navštívili tasovští poutníci se svým knězem Karlem Moštěkem. Při pouti prosili o příznivé počasí a  prosba byla vyslyšena. Karel Moštěk tehdy pronesl: „Panna Maria se na nás tak usmívala." Z toho vznikl pro netínskou Madonu lidový název Panna Maria Usmívající (se), po vzoru ostatních poutních míst.