Smírčí kámen u Křižanova

Na kameni je rytina jetelového kříže. Najít ho můžete u cesty směrem na Jakubovský Dvůr.

 Pověst:

Křižanovský pán měl dva syny a nejmladší dceru. Jakub byl rozumný člověk a dobrý hospodář, z něho měl otec jenom radost. Tu mu dělala i dospívající dcera, ale Martinův život mu přidělával vrásek. Byl to furiant, lehkomyslník a navíc nezřízeně pil. Když otec poznal, že se jeho dny krátí, učinil poslední pořízení. V něm určil většinu majetku Jakubovi, dal mu své sídlo i velké polnosti a lesy. Martina odbyl mnohem skromněji. Jakub se však měl postarat o svoji sestru a pokud by se Martin polepšil, tak i o něj. Do půl roku otec zemřel a oba dědicové se pustili do díla.
Jakub dohlížel na obdělávání svých polí, na těžbu v lesích a také na údržbu křižanovského sídla. Na dohled od něj si vybudoval hospodářský dvůr, který nazval svým jménem. A protože zdědil více než bratr, nazval statek Jakubovice. Jeho bratr celé dědictví pronajal a nájemníci si tam založili malou vesničku, kterou pojmenovali po Martinovi. A protože jejich nájemce nezdědil vlastně skoro nic, nazvali ji Martinice.
Martin dále holdoval pití a vedl nezřízený život, takže mu peníze brzy došly a ve zlém začal pošilhávat po svém bohatším bratrovi.
„Měl jsem stejného otce jako ty a jsem i stejný dědic. Žádám tě o polovinu celého majetku a pokud mi ho nedáš, vezmu si to sám!" vyjel jednou opilý na Jakuba. Ten s ním odmítl jednat a Martin ho před svědky urazil a vyzval na souboj. Výzva byla přijata, marně je sestra zapřísahala, ať mají rozum. Klání bylo dohodnuto a nešťastná dívka se s oběma bratry loučila v Jakubovicích. Bylo jí jasné, že jednoho z nich už živého neuvidí a tajně přála štěstí Jakubovi.

Oba bratři odjeli na hřebcích směrem k Pikárci a hned na okraji lesa zaujali pozice. Jeden zůstal přímo na cestě, druhý se posunul západněji na mírné návrší za rybníčkem. Nabili své pušky, zalícili a na znamení svědků vystřelili. Oba byli znamenití střelci a oba nechybili. Dvě nehybná těla se klidně sesunula na zem, která vlhla čerstvou krví. Jakmile ji ucítili hřebci zabitých pánů, zaržali a divoce vyrazili k Jakubovickému dvoru.
V té době už sestra nevydržela čekání, vyhoupla se na kobylku a rozjela se pátrat po osudu svých bratří. Vtom spatřila dva splašené koně, kteří se hnali přímo k ní. Snad se na ně rozlitou krví přenesla posedlost a nenávist jejich pánů, protože se vztekle vrhli na kobylku, dívku srazili na zem a ušlapali. Tak téměř v jednom okamžiku zahynuli všichni tři sourozenci. Místa jejich skonu byla osazena kameny s křížem. Oba bratři měli kříž vystupující z kamene ven, u kamene jejich sestry byl kříž vytesán dovnitř. Právě ten jsem našel snadno, protože je umístěn hned u silnice.

Hynek Jurman