Smírčí kámen v Mostištích

Pozdně středověký či raně novověký smírčí kámen hluboko zapuštěný do svažitého terénu je situovaný naproti domu čp. 106 u silnice do Olší. Přední stěna kamene nese v celé ploše plastický reliéf řeckého kříže. Obrazec nad pravým břevnem již není patrný.

Pověst o zabití pastýře:

Pastýř Jan provozoval svoji živnost v Mostištích už dlouhá léta. Od časného jara až málem do prvních sněhů pásl celé obci krávy, ovce a kozy. Ještě ani slunko nevykouklo a už rázoval po vsi, před každým domem zatroubil a dobytek už vybíhal sám. Ve výroční dny dostával Jan za svou námahu slušnou výslužku, jinak byl plat mizerný. A tak po večerech pomáhal ženě s malým políčkem, což jim stačilo ke skromnému živobytí.

Pak se v Mostištích objevila konkurence. Odkudsi se přistěhoval pastýř Václav! Jako když rozbiješ monopol jediné strany, lidé také nevěděli, kam honem vlítnout! Příchozí pásl nejdříve jen pár nespokojencům, kteří se pro maličkost vadili s Janem. Ale protože si stanovil výslužku o něco menší, začali šetrnější od Jana odcházet. Brzy bylo stádo rozděleno téměř přesně na polovinu. Jednu pásl Jan, druhou Václav.
„Holota jedna zlodějská!" durdil se starý pastýř na adresu přivandrovalce.
Že přišel o polovinu zákazníků, nebylo ještě celé Janovo neštěstí. Až dosud mohl pást na všech obecních pozemcích, teď však chtěl starosta pastviny rozdělit. Jan tedy honil stádo směrem k Lavičkám, Václav na opačnou stranu k Olší. Oba se však často napadali, spílali si nelibými výrazy a děcka posílali, aby plašila stádo toho druhého. Zvláště Jan se nehodlal se situací smířit. A tak došlo k tragédii...

Jan prostě jednoho dne nevyhnal a počkal si za dědinou na Václava.
„Kliď se mi odtud! Najdi si jinou práci, já jsem tady starousedlík!" křičel zlostně a silnou holí rozháněl Václavovo stádo. Dobytčata se splašeně rozběhla k Olší, mladému kůzleti dokonce přerazil divoch nohu. Václav tedy nelenil, popadl několik kamenů a jedním trefil Jana do hlavy. Ten se div nesvalil, ale přece se jen vzpamatoval a zaútočil holí. Václav zvedl stejnou zbraň a rozpoutala se zuřivá bitka. Oba už řvali, naříkali, ale neustoupili. Václav byl nakonec utlučen k smrti a v příkopu za vsí vydechl naposledy. Jan byl také pěkně zřízený, domů ho museli odnést a už nikdy se na své nohy nepostavil. Zchroml docela a pást už také nemohl. Mostiště zůstaly bez pastýře...
Přátelé a zákazníci Václavovi nechali na paměť svého pastýře zhotovit kamennou desku s křížem a zasadili ji na místo neštěstí. A protože i Jan měl své věrné, dočkal se také kamenné desky s křížem, vždyť byl pro okolí také vlastně mrtev. Postavili mu ji na hranicích k Lavičkám, kam tak často honil dobytek. On sám ještě žil, ale ke kameni už nikdy nedošel.
Tímto způsobem byl zvěčněn nesmyslný spor dvou pastevců. Když se zakrátko našel jejich nástupce (tedy strana už zase jenom jediná a tím i klid ve vsi!), dělal vždy na první jarní pastvě u jednoho z kamenů zastávku a dobytek zde žehnal.

Hynek Jurman