Smírčí kámen u Rousměrova

Smírčí kámen ze 17. století nese na přední stěně plastický reliéf golgotského kříže s rameny vepsanými do kruhu, který však již není v horní části patrný. Kámen je situovaný v dřevěné ohrádce na okraji pole u silnice směřující do Laštoviček na parcele č. 710/1.

 Pověst vypráví o pomstě nešťastné ženy za smrt svéhu muže rukou Švédů.

Když přitáhli Švédové k Rousměrovu, většina vesničanů utekla do lesů. Jen Václav Pokorný svůj grunt neopustil. Švédové mu stejně sebrali, co mohli, ale to ještě nebyl konec trápení. Nejvíce z celého statku se vojákům líbila selka Pokorná. Ženská jako broskev, jen ji nakousnout! Švédský velitel dostal neodolatelnou chuť na broskvičku, přiblížil se k boubelatému plodu a chtěl jej utrhnout. Plod se mu vysmekl a utekl, navíc mu kolem hlavy zasvištěla sekyra. To Pokorný právě odložil pilu a mrštil prvním, co měl po ruce. Kterýpak sadař pečující o strom by úrodu přenechal jinému? Pokorný byl navíc vyhlášeným žárlivcem a o jeho ženu nesměl nikdo ani pohledem zavadit.
Ovšem Švéd tuhle troufalost trpět nehodlal. Na něj, na pána nad životy mnohých, hodí nějaký zahnojený sedlák sekyru! Hned ho srazil pažbou a přemýšlel co s ním. Vedle hromady nařezaných polen spatřil dřevěný šrák a na něj kázal sedláka připoutat. Vztek měl pořádný, chuť na broskev však byla daleko větší. „Nic se ti nestane, když mi na chvilku půjčíš panímámu. V opačném případě zemřeš!" oznámil mu.
Pokorný pohlédl odhodlaně do očí své ženy. Nikdy by nepřežil hanbu, že se o ni musel dělit. To by bylo daleko horší než smrt! Žena jeho pohledu porozuměla. Slíbili si přece věrnost až za hrob! Nebude tedy Švédova, i kdyby je to oba stálo život! Velitel vybral dva vojáky, podal jim pilu a poručil, aby začali řezat živé poleno. Švédové poslechli a nástroj se zakousl do sedlákova kabátu. Pokorná zakvílela, ale její muž nevydal ani hlásku. Jen jí láskyplně hleděl do očí. Potom se mu pila zahryzla do břicha, ale on nepřikázal ženě, aby byla důstojníkovi po vůli. To spíše ona hodlala zachránit muži život, ale jeho pohled jí v tom zabránil.
Znala ho do nejtajnějšího záhybu nitra a věděla, že by ho tím spíše zabila...
Vzápětí ze sedláka vyhřezla střeva. Pokorný řičel bolestí, ale pokorným se nestal. Ani broskev nepovolila. Hrůzou omdlela. Švédové své odporné dílo dokončili a sedláka přeřízli ve dví. Manželka ho večer pochovala a celou noc se modlila. Ráno se rozhodla a v poledne sdělila důstojníkovi, že ho večer navštíví. Přece jen broskvička změkla, myslel si Švéd. Zdeňka Pokorná zatím důkladně brousila nůž.
Večer se u hrobu rozloučila s mužem a pak vešla do švédského tábora. Velitel už se těšil na noc, jakou ještě nezažil. Čekala jej opravdu noc plná emocí a vášní, kterou nepřežije! Ráno ho našli s podříznutým hrdlem... Zdeňku Pokornou od toho dne už nikdo nespatřil. Žila pro svoji lásku až za hrob a její další existence teď nebyla podstatná.
Rousměrovští nechali vytesat do kamene poněkud divný reliéf golgotského kříže, jehož ramena opisují kruh. Uložili jej na místo pomsty nešťastné ženy. 

Text: Hynek Jurman