Bučiny u Bílé skály

Několik porostních skupin s dominantním bukem, plus smíšené a smrkové porosty okolo. Nejstarší torza jsou, co se týče oživení, nejlepší. Tam je také relativně nejlépe vyvinuto bylinné patro s ječmenkou evropskou (Hordelymus europaeus), pšeníčkem rozkladitým (Milium effusum), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), kokoříkem přeslenitým (Polygonatum verticillatum), mařinkou vonnou (Galium odoratum), hrachorem jarním (Lathyrus vernus), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) a velmi řídce i dalšími druhy. Mladší, nebo smíšené porosty mají bylinné patro nevyvinuté, jednotlivé druhy se vyskytují jen řídce a netvoří životaschopné populace. Na Velkomeziříčsku "nejlepší" fragment květnatých bučin. Spolu se sousedícími bučinami jižně, těsně za hranicí okresu (Třebíč), představují důležité refugium biotopu bučin významné i v rámci kraje Vysočina.